Scania Citywide LE CK 280 UB CNG – Plyn ze severu

Segment částečně nízkopodlažních (Low Entry) autobusů určených pro příměstskou dopravu u nás z různých důvodů opanují především autobusy SOR a Iveco, a to i ve verzích na stlačený zemní plyn (CNG). Proto jsme bez váhání využili možnost svézt se jednou ze dvou Scanií Citywide LE, které si do své široké flotily plynových autobusů pořídil dopravní podnik v Havířově.

 

Specialitou těchto autobusů je to, že se nejedná o předváděcí vozy, ale že byly vyrobeny podle přání ČSAD Havířov. To zvenku i zevnitř prozrazuje zelená barva, která je jinak v našich luzích a hájích hodně netradiční. Stejně tak nejsou úplně běžné konektory USB v tyčích. Dvanáctimetrový autobus má kapacitu 39 sedících a 35 stojících cestujících včetně jednoho místa pro invalidní vozík. My jsme si vyzkoušeli první ze dvou vyrobených kusů, který byl k vidění na letošní výstavě Czech bus, takže když jsem usedl za volant, byl jsem celkem logicky mírně nervózní, abych ho nějak nepoškodil.

 

Přestože to byla má první zkušenost s autobusem Scania, rychle jsem se v ovladačích a přístrojích zorientoval, protože jsou některé shodné s nákladními auty. Volant s relativně tenkým věncem se seřizuje i s celou přístrojovou deskou, což je u tohoto typu běžné, takže najít pohodlnou pozici je snadné. Potěšila mě i velká délka sedáku. Startování tlačítkem znám třeba z autobusů Irisbus, resp. Iveco. Jedna věc mě přesto zaskočila, marně jsem se totiž natahoval po bezpečnostním pásu vpravo, jak jsem zvyklý. Scania má totiž navíječ na druhé straně, ale to je jenom o zvyku. Naopak velmi rychle jsem si zvykl na dobrý výhled přes velké vypouklé čelní sklo a tenké A sloupky. Jenom směrem doleva mi občas překáželo vnější zpětné zrcátko. To je totiž nezvykle uchycené zespodu, takže než jsem si na to zvykl, koukal jsem pořád nahoru.

 

Pohon autobusu obstarával „plynový“ pětiválec o objemu 9,3 litru (OC9 101/280 ) ve slabší konfiguraci s výkonem 206 kW (280 k) a maximálním točivým momentem 1350 Nm v pásmu 1000 až 1400 ot./min (silnější nabízí 250 kW/340 k a 1600 Nm), ke kterému Scania standardně montuje šestistupňovou automatickou převodovku ZF 6AP1200B s integrovaným retardérem. Tento motor má třeba na rozdíl od plynových motorů Iveco charakter blízký naftovým jednotkám, protože má maximum poměrně nízko a nemusí se tolik točit jako italské jednotky. Nicméně automat, který řadí hezky plynule, tlačil často otáčky motoru někam k 900 ot./ min, kde se jakoby trochu dusil. Přestože jsme byli prázdní, pocitově pětiválec příliš neuháněl, hlavně do kopce se mu moc zrychlovat nechtělo. Nicméně mohlo to být způsobeno jeho syrovostí, v době testu měl najeto málo kilometrů a teprve se rozjížděl.

 

Pro testovací jízdu jsme si vybrali úzké a klikaté silničky druhé a třetí třídy v okolí Modletic, kudy jezdí příměstské autobusy. Těžko říct, jaké jsou silnice kolem Havířova, ale zde jsou hodně rozbité a plné děr, spár a boulí, na kterých dostávaly nápravy a potažmo celý podvozek Scanie se vzduchovým pérováním pořádně zabrat. Velmi rychle jsem si ale zvykl na rozměry autobusu, se kterým se skvěle manévruje. Má také velmi dobře odstupňovaný retardér.

Ing. Jakub Vyvial, ředitel divize osobní dopravy 3ČSAD