Lodní doprava jako „nový automotive“? WSC vzkazuje Bruselu: Přestaňte nás topit v papírech!

BRUSEL / PRAHA – Byrokracie v námořní dopravě se stává kritickým bodem pro evropskou logistiku. Světová rada lodní dopravy (WSC) vydala prohlášení, které v námořních kruzích působí jako budíček. Zatímco Evropská komise sní o digitálních přístavech a nulových emisích, realita kapitánů a rejdařů připomíná spíše byrokratické peklo. Podle WSC hrozí, že námořní sektor zopakuje chyby evropského autoprůmyslu: příliš mnoho regulace, málo infrastruktury a totální ztráta globální konkurenceschopnosti.

1 200 hlášení: Extrémní byrokracie v námořní dopravě

Pokud jste si mysleli, že digitalizace znamená méně práce, v evropských přístavech je to přesně naopak. Prezident WSC Joe Kramek v reakci na novou Strategii pro přístavy a Námořní průmyslovou strategii vypustil do světa alarmující číslo: Při jediné zastávce lodi v evropském přístavu mohou úřady vyžadovat až 1 200 datových prvků.

Vtip je v tom, že velká část těchto požadavků není jednotná. Každý členský stát si k evropským směrnicím „přihřívá vlastní polévku“. Výsledek? Námořní doprava v rámci EU, která by měla být logickou a ekologickou alternativou kamionům, je administrativně tak náročná, že se jí dopravci raději vyhýbají.

Kdo to kazí? Brusel a zbytečná byrokracie v námořní dopravě

Hlavním adresátem kritiky je Evropská komise, konkrétně úředníci z ředitelství pro mobilitu (DG MOVE) a klima (DG CLIMA). Ti sice loni v srpnu slibovali plné spuštění tzv. Jednotného námořního portálu (Maritime Single Window), který měl administrativu sjednotit, ale realita pokulhává.

Podle WSC by funkční systém ušetřil až 2,5 milionu pracovních hodin ročně. Místo toho rejdaři bojují s:

• Celními bariérami uvnitř EU: Přestože jsme na jednotném trhu, poslat zboží lodí z Rotterdamu do Janova je administrativně těžší než ho tam poslat kamionem.
• Dvojím zdaněním emisí: EU zavedla systém povolenek (ETS) dříve, než se stihla dohodnout globální pravidla. Rejdařům tak hrozí, že budou platit „zelenou daň“ dvakrát – jednou v Bruselu a podruhé globální organizaci IMO.

Paralela s automotive: Stejný scénář, jiné kulisy

Vzkaz WSC je jasný: Námořní doprava se řítí do stejné pasti jako evropský automobilový průmysl. Recept je totiž identický:

1. Regulační kladivo: EU nařídí nejpřísnější ekologické cíle na světě (v lodní dopravě jde o FuelEU Maritime).
2. Chybějící infrastruktura: Lodní společnosti už investovaly 125 miliard eur do 1 100 lodí na duální paliva (metanol, čpavek, LNG). Jenže přístavy nemají terminály, kde by tato paliva natankovaly, ani dostatečné elektrické přípojky pro lodě v kotvištích.
3. Čínská hrozba: Zatímco se Evropa svazuje byrokratickými uzly, asijská a americká konkurence získává náskok v efektivitě.

„V pravém jednotném trhu by měl být pohyb zboží lodí po Evropě stejně plynulý jako pohyb kamionu po dálnici,“ říká Joe Kramek.

Co bude dál?

WSC sice strategie Komise formálně „vítá“, ale mezi řádky čteme jasné ultimátum: Buď zjednodušíte pravidla a podpoříte infrastrukturu, nebo evropské přístavy ztratí svůj význam.

Pokud Brusel nezačne jednat, hrozí, že se námořní giganti začnou evropským „zeleným a byrokratickým“ přístavům vyhýbat a zboží budou překládat v severní Africe nebo Británii. Pro českého logistika to znamená jediné: vyšší náklady a další zpoždění v dodavatelském řetězci.

Evropa se opět střílí do nohy. Otázkou je, kolik nábojů jí v zásobníku ještě zbývá.

Autor: Luděk Kortus

www.worldshipping.org