Logistika a sklady

Cyklokurýrem po Praze

Cyklokurýrem po Praze. Společnost PPL provozuje v hlavním městě spolu s dalšími firmami sdílené cyklodepo, odkud pomocí nákladních elektrokol rozváží zásilky. A my jsme si tuto formu doručování vyzkoušeli na vlastní kůži v oblasti Karlína.

Projekt sdíleného depa Depot.Bike v Praze na Florenci odstartoval v listopadu 2020. Jeho smyslem bylo částečně ulehčit přeplněným centrům měst, ale také samotným kurýrům, kteří mají často problém s parkováním dodávky v úzkých a přeplněných ulicích. A je zde i ekologický aspekt. 

Přečtěte si také

Cyklokurýrem po Praze: Začínáme v Hloubětíně 

Moje směna začíná v 6.15 v depu 14 v Praze v Malešicích, kde se zásilky určené pro cyklodepo na Florenci třídí. „Cyklokurýrům obvykle dáváme kolem padesáti zásilek, většinou menší balíčky. Snažíme se jim dát taková místa, kde je komplikované parkování, špatně se tam zajíždí nebo otáčí,“ vysvětluje Daniel Rössler z PPL, který má kurýry včetně těch na kole na starosti. Oblast Karlína obsluhují čtyři dodávky plus jedno kolo. Z Florence se na kole rozvážejí zásilky ještě po Praze 1 a do oblasti kolem Anděla na Praze 5. 

Základ je vše správně roztřídit 

V cyklodepu už na nás čeká Ondřej Büchler, který má Karlín na starosti a jenž mi bude na svém kole dělat doprovod a navigátora v jednom. „Karlín je pro cyklodoručování skvělá lokalita. Většinou je tu všude asfalt, navíc jsou tu často vymezené pruhy pro kola, a to i v jednosměrkách,“ říká mi Ondra, když třídí zásilky. Karlín má rozdělený na dvě trasy, balíčky si řadí podle ulic a čísla orientačního.

Chvíli mi to trvalo, než jsem si zvykl na dlouhý rozvor kola

Poté všechny zásilky opět skenujeme. „Než to naložíme, projeď se na kole, ať se mi nerozmázneš hned po výjezdu z depa.“ To bylo moudré rozhodnutí, protože řídit nákladní kolo vyžaduje určitou míru šikovnosti a cviku. Kolo je totiž hodně dlouhé a zdaleka neposlouchá jako klasické. Zatáčí trochu se zpožděním a člověk si musí hodně najíždět.

Jako tetris 

„Tady se ukáže, kdo hrál ve škole pod lavicí tetris,“ usmívá se na nás druhý kurýr, který si vedle nás plní své kolo zásilkami pro Prahu 1. Při plnění přepravního boxu se Ondra na jedné straně snaží co nejvíc zachovat pořadí na trase, na druhé straně jsou ale zásilky různě velké, takže to chce mít zkušenosti. Po pěti minutách máme naloženou první várku, Ondra to potvrdí na dispečink a můžeme vyrazit. Vyjíždí přede mnou na svém normálním kole coby vodič, a ačkoliv jede poklidně, než se naděju, ztrácím ho z dohledu. Potíž je v mém tempu. První metry pro mě nejsou vůbec lehké. Klepou se mi ruce a vrávorám jak se dvěma promile.

Správně si zásilky naložit je základ

Pak ale postupně získávám na jistotě, a dokonce se přistihnu, že mě baví i kličkovat. Začínám také objevovat samotné kolo, které samo řadí, takže já jenom šlapu a hraju si s intenzitou podpory elektromotoru. 

Karlín má své kouzlo 

Samotná práce cyklokurýra se až na způsob dopravy nijak neliší od té v dodávce. A jelikož jsem si i tuto formu doručování vyzkoušel, s celým procesem vydávání zásilek se sžívám poměrně rychle. Rychle jsem se i „skamarádil“ se zařízením, které v sobě slučuje skener, telefon a navigaci. „Když nevím, kde to je, podívám se do navigace. Používáme mapy od Seznamu, protože mají i čísla popisná a orientační a zobrazují i siluety domů,“ říká mi Ondra a popisuje jedno specifikum Karlína. Je zde velké množství různých office a business parků, kam si lidé často nechávají posílat do práce zásilky. Jenže většinou nenapíšou, do které firmy to je, což občas situaci trochu komplikuje. Obzvláště když neuvedou ani telefon, což se stalo i nám. To pak zkoušíme štěstí, zda toho konkrétního člověka nezná třeba někdo na recepci. Obvykle ale máme na adresáty telefon, takže jim vždy volám dopředu. 

Cyklokurýrem po Praze. Na kole? Čekali jsme dodávku

I když postupně získávám za řídítky jistotu, telefonovat za jízdy jako v autě si rozhodně netroufám. Naštěstí vzdálenosti mezi jednotlivými zastávkami jsou do dvou minut, takže není třeba volat příliš dopředu. „Říkej lidem, že do minuty jsi u nich,“ radí mi Ondra. Jenže i tak jsme hlavně u soukromých adres stejně často čekali.

Lidé jsou mile překvapeni, když jim zásilku doveze člověk na kole

Pominu-li situaci, kdy jedna paní během dvou minut zapomněla, že má přijít, tak se dost často opakovala stejná situace: „Jé, vy jste přijel na kole? Já jsem čekala u okna a vyhlížela dodávku,“ vysvětlovala mi jedna paní, proč přišla až na druhý telefonát. Raději jsem proto už dopředu lidem volal, že přijedu na elektrokole. Zkrátilo se čekání a zároveň ubylo i nechápavých pohledů typu: Proč má kurýr v dodávce na hlavě cyklistickou helmu? 

Nepředané do Parcelshopů

Každému adresátovi se vždy nejprve volá. Pokud to nebere, jedeme na doručovací adresu. Je-li soukromá, snažím se najít zvonky, abych se dozvonil. Pokud se k nim dostanu. Velmi často jsou nepochopitelně za zavřenými dveřmi a po zazvonění nikdo nereaguje. Pak zvonky vyfotím, fotku nahraji do aplikace, dám status Nedoručeno, napíšu důvod a pokračuji na další adresu.

Nepředané zásilky se dovezou do Parcelshopů, kde si je pak lidé převezmou 

Tyto nepředané zásilky se následně převážejí do jednoho ze tří Parcelshopů, které v Karlíně jsou. Ondra nejčastěji využívá služeb dvou z nich. Někdy si místo doručení do shopu změní v ten den sám zákazník, což nám přijde ve formě SMS. Nepředané zásilky ale trochu dělají chaos v systému uložení těch ostatních, obzvláště když jsou větší. Ale naštěstí jich není tolik, takže se v tom neztrácím. 

S kolegy Ondrou a Davidem, který má na starosti Prahu 1

Důležitou součástí je i platební terminál, protože asi pětina zásilek je na dobírku. A překvapivě dost často se stále ještě platí hotově. 

Dává mi to smysl

Cyklokurýrem po Praze. Za cca sedm hodin práce jsem předal 53 zásilek a na kole najel asi 12 km. Jelikož bylo příjemné počasí, celkově to byla skvělá zkušenost. S elektrokolem nikde nepřekážíte (tedy pokud nenarazíte na agilní ostrahu, která chce být za každou cenu důležitá), dostanete se na pěší zóny, nemáte problém s parkováním a jste celý den na vzduchu.

V Karlíně také není mnoho silnic s „kočičími hlavami“, protože na neodpruženém kole to na nich není žádný med. Samozřejmě v dešti a zimní plískanici to asi taková romantika není, ale smysl mi celý tento projekt dává. 

Na elektřinu nejezdí u PPL jenom kola

PPL v Praze provozuje celkem tři nákladní elektrokola. Nicméně tento způsob dopravy využívá i v jiných městech a cyklodepo s jedním kolem má ještě v Českých Budějovicích, v Brně, Olomouci, Hradci Králové a v Liberci. Celkem je to sedm dep a deset elektrokol. Vedle toho ale PPL provozuje v České republice i 15 elektrických dodávek. 

Ve spolupráci
PPL, Foto: Michal Štengl a Ondřej Büchler
Zdroj
Michal Štengl

Přečtěte si také

Back to top button