Minimální mzda SRN straší dopravce v celé EU

Do dnešního dne nezveřejnilo německé ministerstva práce  jednoznačný výklad zásadních otázek spojených se zavedením minimální mzdy v SRN. Otázek, s nimiž se potýkají silniční dopravci v České republice, ale i v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku a v dalších zemích s nižší hladinou mezd. Existují např. vážné pochybnosti, jestli se může týkat tranzitních přeprav.

 

Zákon od 1. ledna platí, ale není reálné, aby jej dopravci registrovaní v České republice beze zbytku naplňovali. MiLoG zasahuje do českého pracovního práva, s nímž je v kolizi. Podle německého zákona by měli být řidiči odměňování za práci vykonanou v Německu zásadně odlišně od výkonu doma nebo v jiných zemích. To odporuje tuzemskému zákoníku práce, kdy by měla být obdobná práce u jednoho zaměstnavatele honorována stejně.

 

Zákoník práce také ukládá vyplácet stravné, jehož výše by v kombinaci s německou minimální mzdou postavila náklady českého dopravce do nekonkurenční polohy. Dalším problémem je, že v reálném čase, kdy zákon nabyl své účinnosti, nejsou dopravci schopni promítnout vyvolané zvýšení mzdových nákladů do cen za přepravu, a naplnění zákona by tak mohlo fatálně ohrozit ekonomiku a existenci firmy.

 

To jednatele dopravní společnosti staví před dilema, zda má dodržet MiLoG a dostat se do rozporu s českými právními předpisy, nebo s vírou v neudržitelnost platnosti MiLoGu pro české dopravce, raději žádnou úpravu mezd neprovádět, požadavky MiLoGu neplnit a zachovat si mzdový systém, jenž je v souladu s tuzemským zákoníkem práce.

 

Pod gescí Ministerstva práce a sociálních věcí se problémem zaobírá česká vláda a koordinuje postup jednotlivých úřadů vůči jejich partnerům v SRN a v EU. Důležitým podnětem byl dopis prezidenta Sdružení ČESMAD BOHEMIA, prezidenta Svazu dopravy a předsedy odborového svazu dopravy datovaný 16. prosince 2014 a adresovaný premiérovi Sobotkovi. Současně se stupňuje mezinárodní tlak na německou administrativu, aby prokázala, že MiLoG není v rozporu s legislativou EU a základními principy, jako je např. volný pohyb služeb či nezvyšování administrativní náročnosti.

 

Zde jsou aktivní všechna sdružení dopravců v postižených zemích, bruselské zastoupení IRU s vysokou angažovaností ČESMADu a také zástupci České republiky v orgánech EU. Lze předpokládat, že se situace může v řádu týdnů zásadně změnit, zejména pokud Ministerstvo práce SRN vydá nějaké vysvětlující stanovisko. Dokud se tak nestane, stojí český dopravce před několika těžce řešitelnými otázkami:

 

1. Má  zasílat na určené kontaktní místo v Kolíně nad Rýnem hlášení o svých řidičích na území SRN?

2. Má  upravit svůj systém odměňování, aby byl v souladu s možnými požadavky MiLoGu?

3. Má upravit evidenci pracovní doby řidičů tak, aby mohl vykázat pracovní dobu v SRN?

 

Bezpečnou a správnou odpověď na tyto otázky zřejmě v tuto chvíli nikdo dát neumí, existuje mnoho různých výkladů MiLoGu, ale ten rozhodující „made in Germany“ chybí.

 

Zatím jsou známy pouze problémy s MiLoG:

1. Rozsah působnosti MiLoGu je vážně zpochybňován,

2. MiLoG je zjevně v rozporu s unijním právem,

3. MiLoG je v kolizi s národním předpisem,

4. Není v reálu možné získat odpovídající ceny za přepravu, a vyplácení mzdy dle MiLoGu by proto existenčně ohrozilo dopravní firmu,

5. Nebylo ze strany SRN zveřejněno jednoznačné stanovisko k sporným otázkám,

6. Nebyly orgány ostatních států německou administrativou do dnešního dne na zavedení zákona upozorněny,

7. Plnění požadavků MiLOG s sebou nese obrovskou a nepřijatelnou administrativní zátěž,

8. Konstrukce příjmů jsou v jednotlivých státech odlišné, nelze je takto násilně narušovat,

9. Hrozí riziko sankce do výše 30 000€ za nenahlášení práce a nevedení evidence, hrozí riziko sankce do výše 500 000€ za nevyplácení minimální mzdy.