Motorismus

Scania a hasiči patří k sobě

Ve výrobním závodu společnosti KOBIT – THZ ve Slatiňanech jsme se seznámili s tím, jak vznikají hasičské vozy od chvíle, kdy do továrny přijede podvozek a vyjede hotový vůz. A čím dál častěji se jedná o vozy Scania.

Výroba hasičské a speciální techniky má ve Slatiňanech dlouhou tradici (od roku 1899), ve větším se rozjíždí až po roce 1907, kdy firmu kupuje podnikatel R.A. Smekal. Označení THZ – Továrna Hasicích Zařízení se poprvé objevilo po zestátnění v roce 1948, kdy společnost přešla pod státní podnik SIGMA Olomouc. V roce 1962 byla začleněna pod národní podnik KAROSA Vysoké Mýto. Zásadní se pro osud firmy stává rok 2013.

Začlenění pod KOBIT

V té době firmu kupuje jičínská společnost KOBIT Holding a stává se tak součástí její skupiny. Název firmy je zkratka Komunální a Bitumenová Technika, což je i dnes její hlavní oblast podnikání. K ní se ale postupně přidaly mycí a kropicí nástavby, cisterny či technika pro úklid komunikací. KOBIT do THZ investoval a přesně v duchu firemní strategie si konstrukci sama vyvíjí, vyrábí a techniku i servisuje. A jelikož má THZ v Česku mezi hasiči už přes tisíc aut, musejí nyní ve Slatiňanech rozšiřovat servis.

Nejčastější je podvozek značky Scania

V KOBITU – THZ vznikne každý rok přibližně sto kusů hasičské techniky. Cisterny se staví vždy dle konkrétních technických podmínek zadavatele a v současné chvíli převládá podvozek firmy Scania. U té vedou v dodávkách jednoznačně automatizované převodovky Opticruise s retardérem.

Na dvoře závodu ve Slatiňanech převažovaly podvozky Scania. Stále velmi oblíbená je i Tatra (FOTO: autor)

Výrobní řada THZ zahrnuje cisternové automobilové stříkačky (CAS), vyprošťovací automobily a speciály, dopravní a rychlé zásahové automobily, technické automobily (vozy bez nádrží vybavené speciální technikou), požární nosiče a kontejnery a přepravníky (tvoří skoro třetinu všech zakázek) a plniče PHM (díky dvouplášťovým nádržím mohou fungovat jako čerpací benkalory). Provádějí také rekonstrukce starších vozů.

Rozklíčujme označení

Nejčastěji ve Slatiňanech vyrábějí klasické cisternové automobilové stříkačky CAS. Jedním z oblíbených typů je CAS 20/4000/240 – S2R, který se u nás nejčastěji staví na podvozku 4×4. První číslice značí maximální výkon čerpadla, v tomto případě 2000 l/min. Při zásahu se ale používá mnohem méně, kolem 250 až 400 l/min. Číslovka 4000 značí objem nádrže na vodu v litrech a 240 množství přepravované pěny. Písmeno za pomlčkou dělí vozy podle hmotnostní třídy, S značí „těžké“ nad 16 t (L – lehké 3 až 7,5 t,  M – střední 7,5 až 16 t včetně). Automobily se dále dělí i podle provozu, 2 značí smíšený provoz částečně i mimo zpevněné komunikace (1 – silniční: provoz po zpevněných komunikacích, 3 – terénní: k provozu zejména mimo zpevněné komunikace).

Další písmeno značí určení typu zásahu, resp. množství požárního příslušenství, R značí redukované (další např. Z – základní, T – technické, LP – pro hašení lesních požárů, CH – chemické, N – ropné).

CAS 20/4000/240 – S2R (FOTO: autor)

Na podvozky 6×6 značky Scania se nejčastěji staví CAS 30/8500/510 S2VH určená pro velkoobjemové hašení. Na loňském veletrhu Jičínský stan (pořádá KOBIT) byla k vidění i CAS 40/13000/1000 S1VH, a to na podvozku vozu Scania P500 8×4.

Nízká výška

Za velkou oblibou značky Scania stojí skutečnost, že má nejnižší plněpohonné podvozky (4×4 a 6×6) na trhu. Scania nabízí tři typy posádkových kabin s obsazeností 5+1: CP28 (nejčastější), prodlouženou CP31 a CP31N se zvýšenou střechou. Posádkové kabiny se nejčastěji montují na podvozek P440 4×4, ale mohou být i na 6×6. Kabina je z výroby vybavena průchodkami pro vedení kabelů pro napájení komunikačních zařízení. Scania dbá i na vysokou úroveň pasivní i aktivní bezpečnosti. Kabina je velmi pevná a pro přední i zadní dveře lze objednat záclonové airbagy, které zamezí vypadnutí posádky při „položení“ vozu na bok.

Posádka je rozdělena na dva lidi vpředu a čtyři vzadu. Zadní dveře se otvírají do širokého úhlu 83°, všude je spousta madel a na podlaze odtokové otvory pro vodu. Hasiči vzadu obvykle sedí na dělené lavici a vedle sebe mají přidělané dýchací přístroje.

Dvoukabina se montuje i na podvozek 6×6

V Česku se pro pohon nejčastěji používají 13l šestiválce s výkonem 440 k pro dvouosé a 500 k pro tříosé. Motory plní emisní normu Euro5, protože podle předpisu musí umět jezdit na letecký petrolej (to Euro 6 neumí).

Přes půl roku práce

Výroba hasičského vozu typu CAS trvá celkem okolo osmi měsíců, z toho obvykle šest měsíců trvá dodání podvozkové části CAS. Na finální kompletaci potom zbývají zhruba dva měsíce, při kterých jsou realizovány kontrolní dny za účasti hasičů „V prvním kroku se musí nejprve upravit rám, tedy odmontovat z vnější strany příslušenství, aby se tam vešla nástavba,“ vysvětluje Radomír Jahelka, ředitel a jednatel KOBIT – THZ. Například u modelu SCANIA P440 6×6 si KOBIT – THZ kompletně vyrábí a montuje i vlastní palivovou nádrž, která je uložena až na konci rámu vozidla. Na něj přidělá pomocný hliníkový rám. Srdcem cisternové automobilové stříkačky je čerpací zařízení, KOBIT – THZ montuje čerpadla různých značek dle přání zákazníka, která mohou mít příkon až 140 kW.

Z rámu se musí odmontovat příslušenství a přesunout se někam, kde nepřekáží nástavbě (FOTO: autor)

Co kus, to originál

Přestože hotové hasičské nástavby vypadají na první pohled skoro stejně, každý kus je unikátní a dělá se podle přání zákazníka. Rozdílný je i materiál nádrže na vodu, nerezové provedení svařuje dceřiná firma KOBITu v Chocni. Samotné nástavby jsou vyrobené z nařezaných hliníkových profilů, jež se podle specifikace sestaví do příhradové konstrukce technologií prizmatických šroubovaných spojů. Tato konstrukce umožňující velkou variabilitu. „Je to takové lego pro dospělé,“ říká s nadsázkou Radomír Jahelka. Poté nastupují elektrikáři, kteří po nástavbě natahají kabely, a následně se na boxy nalepí vnější hliníkové panely.

Nástavba je sestavena z hliníkových profilů (FOTO: autor)

Každý to má jinak

Jakmile je nádrž a samotná nástavba na voze, přichází ke slovu montáž výbavy včetně čerpadla. Jak přiznává Radomír Jahelka, jedná se o časově náročnou záležitost. Hasiči sice mají přesně předepsané rozmístění vybavení ve vozidle dle předurčení jejich jednotky,jenže samotné vybavení, jeho uchycení, značka, typ, počet i další přídavné zařízení už je na nich.

Průvodcem po výrobě byl Radomír Jahelka, ředitel a jednatel KOBIT-THZ (FOTO: autor)

Přečtěte si také

Back to top button