Pavel Sovička (Panattoni): Motorsport je laboratoř pokroku a moje vášeň pro „lidové“ supersporty

Luděk Kortus18.06.2025

Na Legendách jsme potkali Pavla Sovičku, CEO Panattoni CZ&SK, abychom zjistili, proč je jeho firma tak propojená se světem motorsportu a jak se tahle vášeň odráží v jeho osobním životě. Mezi burácením motorů a nablýskanými kapotami nám Pavel prozradil, jak se průmyslové nemovitosti pojí s adrenalinem závodních okruhů a jak jeho láska k rychlým autům ovlivňuje byznys Panattoni.

Pavle, víme, že jsi spojený s motorsportem. Jak konkrétně?

Jsem spíš hobby jezdec než závodník. S Panattoni podporujeme závodní tým Blue Garage Racing, který se věnuje motorsportu všeho druhu a pomáhá českým talentům.

Co vás vedlo k podpoře motorsportu a proč sponzorujete třeba Legendy?

Je to propojení technologií, pro které stavíme haly, s inovacemi v automobilovém průmyslu. Motorsport je vždycky laboratoř pro pokrok. Navíc mám osobně velkou vášeň pro rychlost a závodění. Snažíme se taky motivovat lidi, aby si adrenalin vybíjeli na okruhu, ne na silnicích.

Říkáš motorsport jako „laboratoř pro pokrok“. Můžeš to víc rozvést?

Jasně. Spolupracujeme třeba s týmem Eforce ČVUT, který vyvíjí elektrickou a samořiditelnou formuli. Studenti, kteří tímhle programem projdou, získají cenné zkušenosti a často končí v prestižních týmech jako McLaren F1 nebo Aston Martin. Je to skvělý způsob, jak rozvíjet talenty a přinášet inovace zpátky do Česka.

Jak se Panattoni angažuje v oblasti udržitelnosti v motorsportu?

S Blue Garage Racing testujeme syntetická paliva a u některých jezdců, jako je David Pabeška, kompenzujeme jejich CO2 stopu nákupem povolenek. Snažíme se propojit rychlost a výkon s ohledem na životní prostředí.

Pavle, tady na Legendách vystavuješ unikátní sbírku. Můžeš nám o ní něco říct? Vidíme tady všech šest generací Dodge Viper, což musí být pro fanoušky skutečná pastva pro oči.

Jo, jsem rád, že můžu na Legendách ukázat svou sbírku Dodge Viperů. Mám tady všech šest generací tohohle ikonickýho vozu. Pro mě je to splněný sen z mládí. Viper byl vždycky takové „lidové“ sportovní auto – výkonné, ale dostupnější než Ferrari nebo Lamborghini. Každá generace má svůj jedinečný charakter a dohromady ukazují vývoj tohoto amerického supersportu od jeho vzniku až po poslední modely.

Popisuješ Viper jako „lidové sportovní auto“. Můžeš vysvětlit, v čem se pro tebe liší od ikonických značek jako Ferrari nebo Lamborghini a proč je ti blízký právě Viper?

Je to lidové sportovní auto. Nevypadá tak a možná to zní divně, ale Dodge byl vždycky značka pro masy, jako je VW tady. Když se zeptáte Američana, řekne: „To jsou pickupy, trucky, levná značka.“ Auta byla stavěná jako dostupná a výkonná. Tím začal Dodge Viper, první generace bez kontroly trakce, airbagů, ABS, ničeho, ale s 400 koňmi a obrovským motorem. Ten motor Dodge vyvinul s Lamborghini, které tehdy vlastnil. Lamborghini udělalo hliníkový blok motoru, který Dodge neuměl vyrobit. Vložili ho do auta, které mělo být reinkarnací Cobry z roku ’65. Spolupracoval na tom Shelby a vzniklo dostupné auto. Je dostupné dodnes. Koupil jsem ho do sbírky a stále se dá sehnat za rozumné peníze, protože jeho technologie není zázračná. Je to velký motor, lehké a nekomplikované auto.

Zmínil jsi, že Vipery byly vyráběny v malé sérii a ručně. Jakou hodnotu to pro tebe představuje a vnímáš je spíše jako umělecká díla, nebo kusy techniky?

Za 25 let výroby se vyrobilo tolik Viperů, kolik Corvette za rok. Je to extrémně malosériová produkce. Ručně se stavěly v Michiganu, v dílně určené jen pro Vipery. Je to stále ručně skládané auto, což je unikát. Všechny generace si zachovaly cenu zlomku supersportů jako Porsche, Ferrari či Lamborghini. To vydrželo až do roku 2016-17. Je mi to blízké, protože jsem se nenarodil bohatý. Vše jsem si musel vydělat a vydobýt, nikdy mě nelákaly „placky“. Líbí se mi Ferrari, je to ikona, Lamborghini taky, ale není mi to blízké. Mám raději jednoduché, dostupné věci. Když je zničíte, neničíte umělecké dílo, ale kus techniky, obyčejné auto. Foto a video: Luděk Kortus

Dodge Viper měl šest generací. Zde je přehled:

1. První generace (SR I): 1992-1995