Jak se myjí vozíky

Jak se myjí vozíky. Každá technika potřebuje čas od času umýt. Platí to i pro vysokozdvižné vozíky. Ty však nemohou jen tak zajet do myčky, proto myčka musí přijet k nim. Ve spolupráci se společností STILL jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak taková mobilní myčka vlastně funguje. 

Když jsem poprvé slyšel o mobilní myčce na vysokozdvižné vozíky, představoval jsem si dodávku, partu chlapíků, dvě wapky, spoustu hadrů a různých saponátů. Tak to některé firmy opravdu mají, společnost STILL na to šla ale trochu jinak. 

Jak se myjí vozíky: Obří karavan 

K mému překvapení se však jedná o klasickou nákladní soupravu složenou z tahače a speciálního skříňového návěsu připomínajícího motorhomy závodních týmů z motoristických sportů. „Návěs je rozdělený na dvě části, na pracovní a obytnou,“ potvrzuje Jan Jaroš, provozní manažer mobilní myčky. Po stisknutí tlačítka se návěs v přední části roztáhne do boku. V něm má dvoučlenná posádka své zázemí, zahrnující samostatný kamrlík s postelí a poličkami. Nechybí ani koupelna se sprchou, toaleta a kuchyňský kout. „Naší snahou je, aby souprava byla u zákazníka ideálně od pondělí do pátku v kuse, protože je to velká souprava,“ vysvětluje Jan Jaroš. Samozřejmostí je i klimatizace a nezávislé topení, takže souprava může pracovat i ve velkém vedru nebo naopak zimě. 

Nejen pro vozíky 

Návěs disponuje dvěma hydraulickým okruhy, jeden slouží na veškeré výsuvy včetně střechy, druhý ovládá nájezdovou rampu s nosností 15 tun, takže na ni může najet největší vozík, co STILL vyrábí. „Vedle vozíků ale dokážeme umýt i menší bagry či jinou stavební techniku, vše je omezeno pouze výškou čtyři metry, šířkou dva třicet a délkou cca sedm metrů,“ poukazuje na další využití mobilní myčky Jan Jaroš. 

Autonomní provoz 

Veškerou energii pro návěs vyrábí elektrocentrála. Pro mytí je vybaven recirkulací a čištěním odpadní vody. Jakmile už je voda příliš špinavá, ekologicky ji vymění. Celkem disponují třemi nádržemi na vodu s celkovou kapacitou tři kubické metry, což stačí na cca 20 až 30 vozíků podle velikosti a míry znečištění. Čtvrtá nádrž s objemem 1,5 m³ je na vodu odpadní. K mytí používají dvě wapky na teplou vodu (až 130 stupňů). Jak Jan Jaroš dále upozorňuje, posádka musí být zkušená, musí vědět, kterou vodou se má co mýt. „Jinak se myje s recyklovanou a jinak s čistou vodou.“ Recyklovaná se používá na příslušenství, třeba na zamaštěné stožáry. Pokud by se ale použila na interiér, třeba na skla, člověka o to víc budou bolet ruce při leštění.

Důležité je také s vodou správně zacházet. „Když se zaškoluje nová posádka, spotřebuje na jeden vozík kolem 200 l vody. Zkušená to zvládne s poloviční spotřebou. Musí se také naučit upravovat mixování mycí chemie v závislosti na venkovní teplotě,“ popisuje vysoké nároky na posádku Jan Jaroš. Ta vedle řidičského oprávnění skupiny C+E musí mít i školení ADR, protože vozí odpadní vodu. A jelikož spolu tráví dost času, musí si sednout i lidsky.

Dva programy

Mobilní myčka nabízí dva mycí programy – Standard a Super. Druhý jmenovaný zahrnuje umytí stožáru, podvozku, náprav a kabiny vozíku, a to jak zvenku, tak i zevnitř včetně přístrojové desky, sedačky či oken. Posádka myčky také musí znát konstrukci vozíků, aby věděla, kam si může dovolit wapkou stříkat. Jiné je to u vozíků se spalovacím motorem a jiné u bateriových. Základní program myje pouze zvenku. K tomu jsou služby na přání: motorový prostor, bateriový prostor a baterky. 

Ideálně je dobré vozíky mýt alespoň jednou ročně, pokud se provozují v režimu 24/7, tak se doporučuje alespoň dvakrát ročně. A proč vůbec vozíky mýt? „Čistota je důležitá z hlediska životnosti techniky, peníze investované do mytí se totiž vrátí na nižších nákladech na servis. Speciálně pohyblivé části stožárů dost trpí.“ Jak dále Honza Jaroš dodává, dobré je mýt i ručně vedené vozíky. Hlavně když se provozují v prašném prostředí. Stačí ale i provoz, kde se hodně manipuluje s lepenkou. 

Jede se na to 

Z centrály společnosti STILL v Praze-Hostivaři vyrážíme směr Nymburk do firmy, kde má myčka práci na tři dny, během nichž musí Miroslav Havlík a Jaroslav Hanžl s mojí pomocí zvládnout umýt asi dvacet vozíků. Ačkoliv kalendář již dávno slibuje jaro, venku je pod nulou a ke všemu ještě sněží. 

Jakmile soupravu zaparkují v areálu firmy, okamžitě se pustí do práce s jejím rozložením. Je na nich vidět, že to nedělají poprvé. „Tady je naštěstí dost prostoru. Ale jsou provozy, kam se vejdeme jen stěží a stejně trochu překážíme,“ vysvětluje Jarda. Za necelých 15 minut je myčka připravená a očekává prvního zákazníka. Já jsem se mezitím převlékl do pracovního oděvu a šel se dívat, jak celý proces probíhá. U prvního vozíku jsem v roli pozorovatele, u dalšího už přiložím ruce k dílu. 

Souhra je důležitá 

Postup mytí je koordinovaný a Mirek s Jardou mají nacvičený postup, jak postupovat co nejrychleji a nejefektivněji. Některé úkony se dělají samostatně, jiné mohou dělat společně. Na mě nejprve čeká vyčištění interiéru.

Nejdřív z něj vyndám veškeré osobní věci a následně pomocí tlakového vzduchu vnitřek vyčistím. Ze škvír se zvedá prach a někdy i další zapadlé předměty, jako papíry a různé obaly. Někdy ale raději ani nepřemýšlím, co to je. Mirek současně na mechanické části věže nastříká speciální chemický prostředek, jenž má za úkol rozpustit kolomaz a šmír. 

Následně začíná vnější mytí. Ještě předtím ale Mirek hadry utěsní místo u okna, kudy by se mohla chemie i tlaková voda dostat k řídicí elektronice, což by mohl být malér. Podobně jako u osobních vozů se použije tlaková voda s aktivní pěnou. „Myj to odshora dolů a hodně se zaměř na řetězy a ližiny, abys ten šmír dostal dolů,“ navádí mě Mirek. 

Jelikož je venku pořádná zima a my používáme teplou vodu, kabina je okamžitě zahalena vodní mlhou. Když je vozík celý zapěněný, chvíli necháme pěnu pracovat. Pak se opláchne proudem horké čisté vody. Výsledek je opravdu úchvatný, protože z věže a hadic odpadávají chuchvalce nečistot a vozík po mé práci vypadá skoro jako nový. „Vezmi to ještě tady, zbyl ti tu šmír,“ kontroluje po mně práci Mirek. Tlakem vzduchu se vozík následně částečně vysuší. Mirek potom pohyblivé součásti věže nastříká olejem a promaže maznice kol.

Leštíme, leštíme

V dalším kroku přichází na řadu interiér. „Vezmi si asi tři hadry, to by mělo stačit. Nejprve si nastříkej kovové části kabiny, tedy hlavně střechu a sloupky. Podlahu uděláš až na konec,“ dává mi jednu instrukci za druhou Jarda. Poté, co je zbavím nečistot, beru do rukou jiný čistící prostředek, kterému se díky barvě a konzistenci říká „mlíko“, a postříkám jím veškeré interiérové plasty. Zatímco ho nechám působit, jiným sprejem postříkám okna a poté začnu leštit plasty. „Musíš zajet do každé škvírky,“ upozorňuje mě Jarda. V době, kdy se pachtím s plasty, Mirek zvenku leští všechna okna. Jakmile plasty dodělám, začnu leštit okna zvenku. V posledním kroku čistím podlahu a spodní část přístrojové desky včetně pedálové skupiny. Jarda to po mně překontroluje a sem tam něco přeleští. „Na to, že to děláš poprvé, to není vůbec špatné. Ještě tak padesát vozíků a bude to o. k.,“ hodnotí mou snahu s úsměvem Jarda. Rozdíl před umytím a po něm je opravdu markantní, a to jak zvenku, tak především uvnitř. 

Evropský unikát

Mobilní myčku pro společnost STILL provozuje firma elkawe z Králova Dvora, která pro ni zajišťuje převoz vozíků pro zákazníky. Jedná se o technický unikát chráněný mnoha patenty, který nikdo jiný v Evropě nemá. Příprava celého projektu trvala dva roky, samotná stavba návěsu zabrala rok. O návrh i výrobu se postarala opavská firma CARGOdesign, která použila návěs Kögel. Nejsložitější bylo vymyslet princip recyklace a rekuperace odpadní vody, aby byl návěs zcela autonomní a ekologický. I díky tomu může pracovat třeba i v CHKO. Usazené nečistoty a kaly po určité době ekologicky likviduje firma Purum.