Testy autobusů

Van Hool: málo známá kvalita

Van Hool je u nás známý spíš návěsovou technikou než autobusy. Přitom mají kompletní nabídku sahající od midibusů až po 25 m kloubové citybusy. Vyrábějí ale i zájezdové autobusy řady EX a TX a my jsme si je jako jediní z Česka vyzkoušeli.

Historie výroby autobusů značky Van Hool sahá do roku 1947, kdy 22 zaměstnanců plus šest členů rodiny stavělo 40 autobusů. V roce 2019 už tato rodinná firma zaměstnávají 4890 lidí a ročně s logem Van Hool sjede ze dvou továren v Belgii (Koningshooit) a v Makedonii (Skopje) přes 1300 autobusů a coachů. K tomu navíc i 3500 průmyslových vozidel, především návěsů.

Přečtěte si také

Silný v Polsku a Americe

Van Hool dnes vyrábí skoro všechny typy autobusů. Zatímco městské a meziměstské modely řady A, resp. Exqui.City pro linky typu BRT jsou u nás málo známé, zájezdové coache lze v Česku potkat. Spíš ale s cizími registračními značkami. Van Hool se prodává i v Austrálii, na Novém Zélandu a v Japonsku. Velmi silná je také v USA, kde si s řadou TX drží úctyhodný podíl přes 36 % mezi soukromými dopravci. I proto Van Hool začal v roce 2018 stavět v Morristownu ve státě Illinois novou továrnu s roční kapacitou 400 autobusů.

Dvě řady pro Evropu

Van Hool v Evropě prodává coache řady TX, resp. patrový TDX a EX. Prvně jmenovaná je historicky starší a plní roli prémiového produktu, kdežto EX je levnější a masovější model. Je to podobný koncept jako Setra a Mercedes, resp. Neoplan a MAN. Řada TX, resp. TDX zahrnuje jen třínápravové autobusy s obchodním označením Acron, Astron (odlehčená verze modelu Acron), Altano (s extra vysokým zavazadlovým prostorem) a patrový Astromega. Tento double-decker patří v Evropě k těm nejoblíbenějším, z cca 600 ročně prodaných „pater“ má logo Van Hool skoro 280! Tyto modely jsou k dispozici v délkách 12,3, 13,2, 14 a 14,96 m, patrový Astronef TDX měří 13,15 m (TDX25) a 14,1 m (TDX27).

Řada TX coby prémiový model cenou i výbavou konkuruje Setře či Neoplanu (FOTO: MŠ)

Masovka

Model EX se začal vyrábět v roce 2014 ve Skopje jako konkurence modelům Mercedes-Benz Tourismo či MAN Lion´s Coach. EX se od TX odlišuje nejen vnějším a vnitřním designem, ale také třeba tím, že používá nakoupená sedadla, kdežto do TX se montují sedačky vlastní výroby vyhlášené svou dlouhou životností. To ostatně platí o celé konstrukci autobusů Van Hool, na níž si všichni hodně zakládají a jež potvrzují zkušenosti dopravců. Řada EX se nabízí ve čtyřech délkách 10,7, 12,48, 13,26 a 14,22 m a třech výškách L (3,545 m), M (3,675 m) a H (3,805 m). Nákladový prostor má objem od 4,14 do 14,58 m3.

Nejmenší 11m zástupce EX (vlevo) měl premiéru na Busworld v Bruselu(FOTO: MŠ)

Spoléhá na DAF

Podobně jako VDL Bus & Coach i Van Hool úzce spolupracuje s DAFem a bere jejich motory Paccar MX 11 s výkony 341, 367, 408 a 449 k a MX-13 s 483 a 530 k. Zatímco modely TX spolupracují výhradně s automatizovanou převodovkou ZF Traxon, drtivá většina verzí EX má v základu automat Daimler GO 230. Traxon je k dispozici na přání stejně jako planetový ZF EcoLife. Díly od DAFu jsou vidět i na přístrojové desce, ať už je to volant, přístroje či celá řada tlačítek a ovladačů.

Van Hool používá motory Paccar MX11 a MX13 (FOTO: MŠ)

Bez zrcátek a v noci

Má úplně první zkušenost s autobusem Van Hool se odehrála za tmy v modelu EX 16H na testovacím okruhu Mortefonteine. Organizátoři nám totiž chtěli předvést funkčnost kamerového sytému místo zpětných zrcátek. Co se týká samotného zobrazení, kvalita obrazu se nijak neliší od řešení použitém v MANu Lion´s Coach. Samotné displeje ale Van Hool umístil lépe, protože jsou ve stejné výšce jako vnější zrcátka. Navíc brzy přidá i třetí kameru, která bude snímat pravý přední roh.

Van Hool už nabízí pro řady EX i TX kamery místo zrcátek (FOTO: MŠ)

Jako ingot

I druhý den jsem nejprve usedl za volant EX. Už za denního světla jsem si vyzkoušel skoro všechny nabízené délkové i výškové varianty. Na asi 5 km okruhu, kde byly zatáčky, rovné úseky, stoupání, dlažební kostky či záměrně nekvalitní povrch jsem si z řízení odnesl několik podnětů. V prvé řadě jsem byl překvapený, jak fortelně a pevně na mě autobus EX působil. Ani na kostkách se neozývaly žádné vibrace, drnčení, žádný pocit kroucení karoserie, jako by to byl ingot. Komfort podvozku bych zařadil někam mezi Lion´s Coach a VDL Futura, ani moc tvrdý, ani moc měkký. Chválím skvělé odhlučnění motoru, přesné a citlivé řízení, a naprosto vynikající výhled všemi směry.

Řada EX (FOTO: MŠ)

Paradoxně horší

Když jsem se posadil do prémiové řady TX, konkrétně do TX18 Altano, byl jsem trochu zklamaný. Ve srovnání s EX je na přístrojové desce vidět konstrukční stáří. Paradoxně i svezení v TX se mi líbilo méně než v EX, byť pořád bylo na skvělé úrovni. Samozřejmě jsem neodolal a svezl se i patrovou Astromegou. V porovnání s patrovou Setrou nebo VDL Futura jsem se zde cítil nejméně stísněně. Navíc jsem skvěle viděl směrem nahoru. I zde jsem měl možnost si vyzkoušet kamerový systém místo zrcátek, což je vůbec první aplikace u patrových autobusů. Když už jsme u zrcátek, tak těch má TX opravdu hodně. Vedle dvou klasických horních mají navíc jedno vlevo dole u okna a druhé, hlídající příď autobusu, trčí u levého horního. Člověk pořádně neví, kam dřív koukat. Ale je to o zvyku.

Přístrojová deska řady TX (FOTO: MŠ)

V Česku chybí

Van Hool nemá v Česku oficiální prodejní zastoupení a chybí i servisní síť. Na západě Čech je jeden tzv. partnerský servi. Kousek za hranicemi v Polsku, Německu i Rakousku je ale hned několik servisních partnerů. Nicméně jak jsem se dozvěděl, Van Hool hledá pro Českou republiku partnera.

Přečtěte si také

Back to top button