Na lepší si člověk zvyká rychle

Na lepší si člověk zvyká rychle. Stavební firma SAPA – LPJ z Vysokého Mýta sáhla při obměně starých liazek po vozech Iveco. Posledním přírůstkem je model X-Way 480 6×4 se sklápěčkou VS-mont S3 od prodejce Iveco Truck Centrum z Loděnice. A my jsme za volantem tohoto vozu strávili jeden pracovní den.

S Jirkou Demelem, který je pro dnešní den můj parťák a později i závozník, se setkáváme před firmou v sedm hodin ráno. „Jedeme do Lanškrouna, kde u koupaliště stavíme chodník. Chceš hned řídit?“ vyhrkne na mě. Přece jenom v sobě nemám tolik troufalosti, abych hned lezl za volant, takže jdu nejprve na sedadlo spolujezdce.

Dva roky

Jirka u firmy pracuje dva roky, má ale velké zkušenosti z mezinárodní kamionové dopravy a nějakou dobu jezdil i se „sklopkou“. „Tohle auto není moje, já jezdím s Tatrou 815. Jenže Roman Cabálek, kterému patří, teď marodí. Když mu ji pan Lněnička dával, trochu se zdráhal, že po dvaceti letech na tatrovce nechce měnit a že těch pár let do důchodu už s ní dojezdí. Jenže pak si Iveco vyzkoušel, řekl, ‚Tak teda jo,‘ a už v něm zůstal,“ vzpomíná s úsměvem Jirka. „A vlastně se mu nedivím, protože je to paráda. Ačkoliv na Tatru nedám dopustit, především kvůli jejímu komfortu i schopnostem v terénu, na lepší si člověk zvykne sakra rychle. Hlavně na automat, celkový komfort i obsluhu včetně základní údržby,“ dodává.

Překvapivě pohodlný

V Lanškrounu vysypeme kámen 063, sedám si za volant a vyrážíme do lomu. Když už jsme u volantu, ten je na můj vkus zbytečně moc veliký a potvrzuje mi to i Jirka. „Někdo s ještě větším břichem, než mám já, už by měl asi problém pohodlně vylézt, protože volant nejde dát do kolmé pozice.“ Odjišťovací tlačítko je na podlaze u sloupku řízení, chvíli ho marně mačkám. „Ještě není moc ochozené, musíš na něj pořádně šlápnout,“ radí Jirka a já koukám, že X-Way má najeto „jen“ 14 998 km. Ten volant je opravdu zbytečně veliký, říkám si v duchu, když po něm na kruhových objezdech ručkuji. Na to, že je auto na listových pružinách, na nerovnostech ani moc neposkakuje, čekal jsem, že to bude daleko „nervóznější koza“. Jelikož jsme prázdní, automatizovaná převodovka Hi-Tronix 12TX2420 TD to bere směrem nahoru po dvou rychlostech, aby byla na dvanáctce co nejrychleji. 

„Trochu mi tady chybí vysílačka, abych se mohl spojit s obsluhou nakladače. Někdy se stane, že o mě neví a já za ním musím jet. A v některých lomech je to docela dálka,“ postěžuje si mi Jirka, a aniž by to asi chtěl, přesně tuto situaci přivolá. U hromady kamene 063 čekáme asi pět minut, a když se nic neděje, jedeme za nakladačem. Alespoň se trochu projedu v terénu, říkám si v duchu. Ale nic dramatického to není, takže nemusím zavírat diferenciál ani zapínat Rocking mode, který se používá pro rozhoupání, když člověk zapadne. U nakladače zjistíme, že obsluha je tak zahloubána do svých myšlenek, že až zaklepání na dveře ji přiměje vyrazit. 

Kouzlo signalizace 

„Když zatroubí jednou, stojíš dobře a začíná nakládat. Když zatroubí podruhé, máš naloženo a můžeš vyrazit,“ vysvětluje mi Jirka. Na korbu nám může naložit 13 tun, což má napsané i na bočnicích. Stačí mu na to dvakrát nabrat kámen. „Má tam váhové čidlo,“ odpovídá Jirka na můj dotaz, jak se dá zabránit přeložení. A skutečně, v zrcátku jsem si všiml, že kámen trochu odsypává. Na váze máme jen o pár desítek kil navíc. „Ještě bych tu měl rád bufík, protože občas jsme pod bagrem poměrně dlouho, hlavně když se dělají menší věci,“ poznamenává Jirka.

Jako osobák

Testovaný X-Way pohání Cursor 11 o výkonu 480 k (353 kW), který nemá s plně naloženým autem ani v kopcovitém profilu žádnou větší starost. „Výkon se hodí, protože občas za tímhle autem táhneme i tandem,“ říká Jirka. „Jako řidič ze staré školy si ale nemůžu zvyknout, že se motor nechá tak podtáčet. Mně to prostě rve uši.“ Vysvětluji mu, že maximální točivý moment 2300 Nm je k dispozici od 970 do 1465 min^-1 a automat s elektronikou jsou si toho dobře vědomy. Čtyřstupňová motorovka má dostatečný brzdný výkon, takže není třeba moc sahat na brzdy. Při jízdě mě také překvapilo, že má X-Way prediktivní tempomat a okamžitě po sundání nohy z plynu spíná volnoběžka (ecoroll). 

V duchu žasnu, jak snadno se takový kolos ovládá. Člověk si musí jenom uvědomit tu hmotu a naučit se včas brzdit. I zatáčky se dají jezdit svižně. Celkem jsme udělali tři fůry a já si na řízení tak zvykl, že se mi nechtělo končit. Ještě jsem se podíval na dlouhodobou spotřebu, která byla necelých 40 l/100 km. 

Panuje spokojenost

Ve firmě máme celkem tři Iveca, která jsme si pořídili i kvůli tomu, že přes dvacet let jsme stálý dodavatel stavebních prací pro vysokomýtský závod Iveco Bus. Takže bylo celkem logické, že když jsme hledali náhradu za dosluhující liazky, na které prostě nedám dopustit a jež odvedly neskutečnou práci, sáhli jsme po Ivecu. Nejprve jsme pořídili X-Way 360 4×2 s nosností 9,5 t, který se nám opravdu osvědčil, proto jsme pořídili ještě X-Way 530 6×2/2 s hydraulickou rukou a zatím naposled X-Way 480 6×4. Se všemi třemi jsme maximálně spokojení, mají nízké provozní náklady a chlapi s nimi rádi jezdí. Jediná potíž je s AdBlue, ale to se netýká jen Iveca. Všechny tři vozy máme od Iveco Truck Centrum Loděnice, kam s auty i přes značnou vzdálenost jezdíme na servis, protože nám vycházejí vstříc a jsou tam skvělí lidé. Ve firmě máme ještě tři sklápěčky Tatry 815, které používáme na ty nejtěžší práce, a Mercedes-Benz Arocs se systémem výměnných nástaveb. 

Ihned k dodání

Stavební sezona se blíží, a pokud byste rychle potřebovali stavební auto za zajímavých podmínek, na stránkách Iveco Truck Centra najdete seznam skladových vozidel. A to nejen 6×4, ale také 8×4. Více informací na www.ivecotc.cz.