Testy nákladních vozidel

Test netradiční Scanie XT G500 8×4/4: Pošťák s velkou rukou

Na českých silnicích můžete od loňského léta potkávat Scanii XT G500 v u nás hodně neobvyklé konfiguraci 8×4/4 s hydraulickou rukou Palfinger PK 53002-SH jezdící ve službách firmy AMK Trans s.r.o.

Toto vozidlo si majitel firmy Milan Kratochvíl nechal postavit pro transport betonových výrobků, se kterými od roku 2018 obchoduje, a také proto, že stávající vozidla s hydraulickou rukou nemají dostatečný manipulační výkon jako toto. Nicméně díky schopnostem hydraulické ruky Palfinger začal v poslední době na korbě hodně vozit i dešťové jímky pro rodinné a bytové domy. Občas si ale dá i „lehčí“ náklad v podobě stavebního materiálu, což byla i naše první práce. 

Tunová paleta? Hračka

S Tomášem Tylem, který tohoto černého krasavce od loňského léta řídí, se setkáváme v osm hodin ráno v Rudné u Prahy. „Převoz stavebního materiálu není moje obvyklá práce, každopádně patří k těm jednodušším. Tedy alespoň tady, kde je dost místa,” povídá si se mnou, a přitom s rutinou „patkuje“, neboli připravuje podpůrné nohy pro hydraulickou ruku. Zde ho je dostatek, takže sem i s vlekem snadno zacouval. Podpůrné nohy roztahuje naplno, čímž si zajišťuje maximální dosah ramene. Ten je u tohoto typu PK 53002-SH až 14 m, přičemž na konci může mít až 3,5 t. V tomto případě máme lehce přes tunu, takže palety s materiálem můžeme vyložit skoro až k základové desce bytového domu. Ačkoliv je Tomášovi 25 let, s hydraulickým jeřábem pracuje pět let a práce mu, jak se říká, odsýpá. Pomocí dálkového ovladače hravě skládá jednu paletu za druhou, takže za půl hodiny je korba i vlek prázdný.

Složte to to kůlny

„Tahle práce je hodně o zkušenostech, i když člověk samozřejmě musí být alespoň trochu zručný. První podobná vykládka mi trvala skoro dvě hodiny,“ vzpomíná Tomáš Tyle na své začátky. Jak říká, baví ho to i proto, že to není rutina. Skoro každá vykládka je unikátní, hlavně když se vozí jímky nebo stavební materiál. „Nejtěžší bývá domluva s lidmi, protože někdy mají naprosto nemožné požadavky. Kolikrát by totiž chtěli složit materiál snad až do kůlny a je těžké jim vysvětlit, že to není možné,“ říká Tomáš Tyle. Někdy ani nejde se soupravou dojet na přesné určené místo, takže se musí náklad překládat z vleku na auto a doručit nadvakrát. Tím vznikají vícenáklady a dohadování se zákazníkem o navýšení ceny je kolikrát nadlidský úkon.

Otočím se?

Práci znepříjemňují i zákazy vjezdu nákladních aut. Vždy se proto snaží zjistit si o daném místě co nejvíc, hlavně kolik je tam místa a kde se dá otočit. Jenže ani to není záruka úspěchu. Lidé si totiž většinou nedovedou představit, kolik místa je třeba. „V klidu, otáčí se tady i náklaďák, ujišťoval mě jeden zákazník,“ vzpomíná Tomáš Tyle. Když ale přijel se soupravou na místo, zjistil, že to nepůjde. „Kamarád s Avií se tady otáčí bez potíží, řekl mi. Musel jsem to vycouvat.“

Rekognoskace terénu je základ

Druhá zakázka dne už taková brnkačka není. V Praze Bubenči nás čeká usazení 6tunové betonové jímky na dešťovou vodu. Jak se ukázalo, problém nebyla ani hmotnost, Tomáš už skládal i 11 tunovou, ale v samotné lokalitě. Díra na jímku totiž byla v husté zástavbě relativně daleko od silnice. „Tam nedosáhnu, budu rád, když to tam složím natřikrát,“ uvažuje Tomáš nahlas při obhlížení místa. Právě prohlídka terénu pro ustavení podpůrných nohou je hodně důležitá. Přestože má Scania dvě hnané nápravy, do úplně těžkého terénu se s autem nevydává. Jak říká, někdy je lepší se nepouštět do žádných větších akcí. Člověk totiž musí pořád přemýšlet i nad tím, aby někde nezapadl. „Se starým autem jsem jednou zapadl, stalo se to v 11 hodin dopoledne a vytáhli mě až v šest večer,“ vzpomíná Tomáš Tyle. Správné prohlížení je důležité i z hlediska patkování, převrácených aut s jeřábem je na internetu spousta.

Těsno v Bubenči

V první fázi Tomáš jímku skládá ze silnice do dvora, a to na maximum vyložení ramene. Aby mohl se Scanií zacouvat do dvora, dělníci musejí na chvíli zastavit dopravu na husté Wolkerově ulici, což se některým řidičům pochopitelně nezamlouvá a auto se snaží různě objet. Brána je dost úzká, takže při couvání po obou stranách auta zbývá jen pár centimetrů. Bohužel nedostatek místa neumožňuje naplno roztáhnou podpůrné nohy, čímže se snižuje dosah ramene. „Všechno je zde hlídáno spoustou čidel, takže mi to nedovolí jít přes bezpečné meze,“ vysvětluje mi Tomáš Tyle důmyslnou ochranu zamezující riziku převrácení vozu či poškození samotného jeřábu. Bohužel ramenem nedosáhneme až do díry, takže jímku ještě jednou posouváme co nejblíž blíž k jámě. I když už není tak daleko, stejně jsme na hranici zatížení. „Ještě půl metru,“ volá stavbyvedoucí. „Už jsme na 95 % zatížení, nevím, jestli tam dosáhnu,“ odpovídá mu Tomáš. Na displeji dálkového ovladače totiž vidí zatížení ruky. Koukám mu přes ruku a vidím, že se blíží ke 100 %. „Je to tam,“ říká s viditelnou úlevou stavbyvedoucí. Ještě dáme nahoru víko a je hotovo. Tahle práce nám trvala skoro dvě hodiny a jak přiznal Tomáš, byla to jedna z těch těžších skládek.

Tomáš Tyle: je to prostě paráda

S touto Scanií jezdím přes půl roku a jsem z ní absolutně nadšený. Před tím jsem měl starého MAN TGA se 16st. manuálem, takže když jsem přesedl na automat, měl jsem z toho zpočátku obavy. Jenže byly naprosto zbytečné, protože automatická spojka je neuvěřitelně citlivá, stejně jako plyn. Jen jednou jsem si musel pomoci spojkovým pedálem (řada XT může mít i s automatem spojkový pedál pro citlivé rozjezdy – pozn. redakce). Na rychlé a hladké řazení jsem si hodně rychle zvykl, takže po manuálu se mi vůbec nestýská. Tohle auto se mi líbí i kvůli tomu, jak je tiché. Pětistovkový motor táhne jako lokomotiva i s plně naloženým autem. Perfektně odstupňovaná je jak motorovka, tak i retardér. Tohle auto má ale i svá specifika. Jelikož má ruku vzadu, nezvedám zadní nápravu, ani když jsem prázdný. Jednou jsem to udělal a při rozjezdu do mírného kopečka jsem najednou viděl oblohu. Těžká ruka mě převážila a přední kola šla do vzduchu.

Milan Kratochvíl, majitel AMK Trans: po Scanii jsem tajně toužil

Ve firmě je to první Scania, doposud jsme měli vždy MANy, DAFy. Tohle auto se primárně stavělo pro manipulaci s betonovými výrobky, převážně se silničními panely, s nimiž obchodujeme. Kvůli tomu jsem měl jasné požadavky – potřeboval jsme dát na auto co nejsilnější možné hydraulické rameno s nosností 3,5 t na maximální vyložení. A zároveň jsem chtěl, aby sólo odvezlo 12 t a v soupravě 24 t nákladu, přitom aby se vešlo do českých limitů. Z toho jasně vyplynulo, že ruka musí být umístěna vzadu, nikoliv za kabinou. Původně jsem ani tridem nechtěl, jenže kvůli maximální nosnosti a poloměru otáčení jsme ho rádi použili a ve výsledku nelitujeme. Nakonec to u nás vyhrála právě Scania XT, a to i proto, že nám slíbili nejrychlejší dodání a nabídli nám výhodné značkové financování. Musím se i přiznat, že jsem Scanii nikdy neměl a v duchu jsem po ní toužil. Rád bych si pořídil i pětinápravový speciál s velkou rukou, jenže pro něj bych u nás jen těžko hledal práci.

Tagy
Back to top button
Close
Close