Scania R 450 A4X2NB – Větší, než jsem čekal

Celá akce začala ráno v osm hodin v sídle společnosti Scania v Chrášťanech u Prahy, kde na mě čekal kameraman Petr Šrajer z televize Sport5, Jakub Kvasnička ze Scanie a švédský instruktor Mikael Jederud, který s tímto novinářským truckem objíždí celou Evropu. Počasí nám přeje, protože od brzkého rána svítí sluníčko, které by nás podle předpovědi mělo provázet celý den.

 

Po krátké poradě sedám do kabiny, kde mi Michael v krátkosti představuje auto a jeho výbavu. Znovu musím přiznat, že se interiér nové Scanie opravdu povedl. Přístrojová deska vypadá úžasně a svou kvalitou a celkovým dojmem snese i srovnání s prémiovými osobními vozy. A to není prázdné tvrzení, protože jsem do auta přesedl z Audi A4 Allroad. Do své kamioňácké navigace TomTom Truck 6000 zadávám cíl Plaňany u Kolína a vyrážíme po pražském okruhu směr Říčany. Současně s námi vyráží i doprovodný Volkswagen Transporter s kameramanem, který trochu riskantně točí atraktivní jízdní záběry. V Říčanech zastavujeme na pumpě a tankujeme. Kameraman využije čas a nalepuje na bok návěsu malou kameru. „Dávej na ni pozor a nejezdi ničím úzkým, ať mi ji neshodíš,“ varuje mě Šrája, jak mu familiárně říkáme.

 

Jenže za Říčany se do té doby široká silnice nepříjemně zužuje a také kamionů potkáváme čím dál méně, vlastně skoro žádný. Když míjím první značku s omezením tonáže (kterou pochopitelně mnohonásobě překračujeme, protože naše souprava váží 40 tun), evidentně lehce nervózního Michaela uklidňuji tím, že mám v navigaci zadanou trasu pro nákladní automobily. A ta že by mě nepustila nikam, kam nesmím. Když ale míjíme značku zákaz vjezdu nákladních aut a motáme se po čím dál užších a klikatějších silničkách, navíc průjezdy mezi domy jsou čím dál těsnější, začínám být lehce nervózní i já. A to nejen proto, že někde sundám kameru. Hlavně se děsím situace, kdy budu muset městské polici vysvětlovat, co dělá český novinář se švédským kamionem na silnici, kde nemám co dělat. V duchu se sice uklidňuji, že tahle navigace mě nikdy nezklamala, jenže už tuším, kde se stala chyba. „Tomu se říká škola řízení,“ snaží se mě povzbudit stále bledší Michael. Asi jediný, kdo má z průjezdu klikatými okreskami radost, je kameraman. Každopádně když se za obcí Úvaly napojujeme na hlavní silnici směr Kolín, pořádně se mi uleví. Když na další pumpě kameraman sundává kameru, koukám do nastavení navigace. A je to jasné. Místo nákladního auta mám totiž nastavený autobus, se kterým jsem jel o víkendu.

 

Naším cílem v Plaňanech je firma Bošina Transport, kterou jsem si nevybral náhodou. Její majitel Jiří Bošina byl totiž mým učitelem v autoškole, zároveň jeho firma již deset let jezdí se Scaniemi a byl to právě vůz této značky, se kterým jsem absolvoval svou první cestu s nákladem do ciziny. Na dvoře už na nás čeká Marek Vácha, dispečer firmy, a také dvě nablýskané bílé Scanie R minulé generace. „Ta vlevo je naše vůbec první, kterou jsme koupili před deseti lety. Bylo to jedno z prvních aut v České republice,“ vzpomíná Marek Vácha. Přestože auta obvykle mění po třech letech, tuto si i z nostalgie ponechali. Hlavně je ale pořád spolehlivá. Nás však mnohem víc zajímá druhé auto, R 410 Blue Griffin. „Ta je naopak naše poslední, koupili jsme ji nedávno jako odměnu našemu řidiči Radkovi Kynclovi,“ vysvětluje Marek Vácha. Právě Radek je náš expert, který si vyzkouší novou Scanii. A aby měl srovnání co nejrea­lističtější, přepřahujeme jeho návěs, který má vyložit v Holandsku. Já usedám do jeho zánovní Scanie, má totiž najeto jen 150 000 km, což je na kamion skoro nic, a vyrážíme směr Teplice.

 

Když jsem se posadil do kabiny Radkovy Scanie, jako bych se vrátil o deset let dozadu. A to se mi přístrojová deska Scanie zdála i po tolika letech stále moderní. Jenže v přímém srovnání působí zoufale zastarale. Nový design s sebou přinesl i odlišné umístění některých ovladačů. Například spínač varovných světel je nově vpravo a ovladač světel nacházím ve dveřích. Většina věcí je ale na svém místě, jako třeba ruční brzda nebo volič převodovky. Přístrojová deska nové Scanie snese opravdu srovnání s osobními prémiovými auty, a to nejen materiály, ale celkovým zpracováním, grafikou přístrojů, nebo tím, jak snadno a lehce se mačkají tlačítka či ovladače. Opět mě udivilo, jako moc dokáže ovlivnit vnímání vnitřního prostoru i výhledu z auta posunutí sedadla řidiče dopředu, což konstruktéři udělali u kabiny nové Scanie.

 

Není ale čas na rozjímání, startujeme. A zase mám pocit, že je něco jinak. Aha, motor. Už na volnoběh je hlučnější, a co teprve, když přidávám plyn. Z Plaňan vyrážíme směr D11, a zatímco já jsem se ve staré Scanii trochu rozkoukával, Radek jako pravý kamioňák vyráží kupředu a během chvíle mi zmizí z dohledu. Na rozbité okresce si okamžitě uvědomuji, o kolik je starší Scania tvrdší, jak ve srovnání s novou poskakuje. A rozhodně to nebylo dáno tím, že by Scania od Bošiny měla vymlácený podvozek, protože měla najeto „jen“ 150 000 km. Navíc i testovací Scania už měla za sebou přes 50 000 km, a to v rukou novinářů, což vydá za dvojnásobek chování běžného řidiče. Také převodovka řadí o něco pomaleji a ne tak hladce, a to hlavně v kopci. Stopky v rukou sice nemám, ale rozdíl je znát.

 

Na dálnici D11 zastavujeme na oběd a s Radkem si vyměňujeme první dojmy. Většinou se shodují s mými postřehy, ke kterým ale přidává i další, ryze uživatelské (viz vložený článek). Do kabiny nové Scanie si k němu sedá kameraman, aby s ním natočil záběry za jízdy, a vyjíždí kupředu směr Lovosice, kde jsme se měli vyměnit a přepřáhnout návěsy. Já jedu hned za ním. Jenže po chvíli mi zvoní telefon: „Šrája nám odjel i s klíči od auta a nemůžu se mu dovolat. Mohl by si zavolat Radkovi,“ popisuje mi zoufalou situaci, kdy spolu s Michaelem zůstali na pumpě. Radkovi jsem se dovolal a situaci mu vysvětlil. Domluvili jsme se, že zastaví na další pumpě, kde si od nich klíče vyzvednu, otočím se a dovezu jim je, aby Radek mohl dál pokračovat směr Holandsko. Jenže Radek se do nové Scanie zamiloval a evidentně se jí jen tak nechtěl vzdát. Takže se sám otočil a dojel pro ty klíče. Jelikož nás už trochu tlačil čas, místo Lovosic jsme domluvili výměnu návěsů i kamionu už na začátku D8. Když Radek vystoupil z nové Scanie, jeho spokojený výraz mluvil za všechno…

 

S minulou generací Scanie jsem najezdil přes milion kilometrů, takže ji velmi dobře znám. Na téhle značce se mi obecně líbí, že se auto dokáže přizpůsobit mě a naopak já se nemusím přizpůsobovat jemu. První, čeho jsem si oka­mžitě všiml, byla lehkost, s jakou se zavírají dveře. U minulé generace je pořád štelujeme a pořád se nám to nedaří. Dokonce i kličky dveří zevnitř jdou v nové Scanii neuvěřitelně lehce. A navíc ten zvuk dovření dveří. Povedená je i samotná kabina. Nabízí spoustu místa a je z ní hlavně skvěle vidět, což je pro řidiče hrozně důležité. A to i díky větším zrcátkům. Jsou tu také větší ledničky, což se hodí na dlouhé cesty. Přístrojová deska vypadá skvěle, něco takového nemám ani ve svém osobním autě. Samozřejmě by to chtělo víc času se naučit ovládat všechny ty vychytávky, ale to bych se klidně rád učil. Pochválit musím i velké sluneční clony. Během jízdy jsem si okamžitě všiml, že je nová Scania tišší, hlavně motor. I když i nové motory Euro6 ve staré Scanii už byly hodně tiché. Celkově je auto pohodlnější, na silnici méně skáče. Lidi ve Scanii zapracovali zřejmě i na převodovce. Byť nejsme plně naloženi, řadí rychleji a lépe.

Radek Kyncl, profesionální řidič Bošina Transport