Škoda Superb – dokonale obyčejná

Škoda Superb – dokonale obyčejná. Nová Škoda Superb bude bezesporu bestselerem stejně jako tři její předchůdci. Má všechny tradiční benefity, ale nepřináší vlastně nic nového. A to je i není dobře. Vyzkoušeli jsme liftback s benzinovým 1.5 TSI a kombi se slabším, ale asi nejžádanějším 2.0 TDI. 

Škoda Superb je tu s námi 23 let a za tu dobu se jich na silnicích objevilo 1,6 milionu kusů. S výjimkou první generace se vyráběla ve dvou karosářských verzích jako liftback (dvojka měla speciální zadní víko Twindoor, které Superb měnilo v sedan) a kombi. 

Delší, vyšší, ale s menším odporem 

Čtvrtá generace Superbu se natáhla do délky, liftback o 43 mm (4912 mm) a kombi o 40 mm (4902 mm), a trochu se i vytáhla, a to o 12 mm (1481 mm), resp. o 5 mm (1482 mm). Naopak obě verze jsou o 15 mm užší, rozvor je stejných 2841 mm. 

Třetí Superb se designově nadmíru povedl, takže k žádným dramatickým změnám nedošlo. Mně osobně přijde design čtyřky méně výrazný, hlavně liftback vlastně vypadá jako zvětšená Octavia. Nové tvary jsou ale aerodynamicky čistší a efektivnější, což se odráží na spotřebě. K tomu se ale ještě dostaneme. 

Zase víc

Superb s každou generací nabízel více vnitřního prostoru a ani novinka v tomto ohledu nezklamala. Ačkoliv se v některých ohledech trochu „srazil“, ve všech objektivně měřených parametrech naopak pár milimetrů přidal. A to jak v prostoru pro posádku, tak i za zadními sedadly. Zavazadlový prostor vždy patřil ke chloubě řady Superb a platí to i nyní. Nový liftback se může pochlubit 645 až 1795 l, což je mezigenerační nárůst o 20 a 130 l. Kombi nyní nabízí 660 a 1920 l po sklopení zadních opěradel, u zákaznicky oblíbenější varianty to znamená navýšení o 30, resp. 85 l.

Prostě v otázce užitné hodnoty jsou jak liftback, tak i kombi ve střední třídě naprosto nedostižné. U kombi nechybí elektrická roletka, oba modely mohou mít skvělý síťový program, který dokáže báječně rozdělit zavazadlový prostor. 

Líbí, nelíbí 

Mladoboleslavské vozy měly vždy jeden velký benefit – řidič se v nich velmi rychle zabydlel. A to jak po stránce nastavení sedadel a zrcátek, tak i z hlediska ovládání palubních funkcí. To první se nezměnilo a během chvilky si člověk najde optimální pozici za volantem.

Druhá kategorie už si zaslouží trochu více slov. Středobodem interiéru je sice velký, ale do prostoru snad až příliš trčící barevný displej. Škodovku musím pochválit za infotainment, a to po stránce ovládání, logiky, rychlosti, odezvy a snadného přepínání mezi zrcadleným telefonem a palubním menu. 

Displej má na první pohled velmi dobré rozlišení, nicméně jakmile se přepnul na obraz parkovacích kamer, nestačil jsem se divit. Zobrazení je velmi nereálné a nepříliš kvalitní z hlediska rozlišení, a to hlavně za šera či tmy. Poprvé jsem si toho všiml u nového Tiguanu. Naopak třeba parkovací asistent vás rychle dostane do sebemenší mezery, kam byste si sami kolikrát ani netroufli. 

Simply clever

Nový Superb přišel se dvěma zásadními novinkami z hlediska ovládání. Volič výhradně už automatické převodovky se přestěhoval pod volant ve stylu elektrických modelů. Tím se částečně změnila i logika ovládání třeba stěračů, které jsou nyní na levé páčce ve formě kolébkových přepínačů. Člověk si na to musí chvíli zvykat, hlavně ale musí sundat ruku z volantu. Z druhé novoty jsem měl daleko větší radost: ze Smart dials – trojice otočných multifunkčních ovladačů. Krajní nastavují teplotu klimatizace a po stlačení i vyhřívaní a ventilaci sedaček, prostřední pak stiskem aktivuje čtyři další funkce včetně intenzity ventilace či nastavení adaptivního podvozku DCC+ nové generace. 

Něco nečekaného 

Škodovka spolupracovala s novým dodavatelem a upřímně jsem z chování adaptivních tlumičů nebyl nadšený. V novém Superbu jsem zažil něco, co doposud ne – podvozek prostě na ostrých nerovnostech „drncá“, a to nečekaně výrazně. O něco méně tímto neduhem trpí kombi s naftou, snad že je těžší. Ale po městě to tedy žádná radost není, něco takového u minulého Superbu nebylo. Co naopak zůstalo, je rychlost, jakou se s autem sžijete, a to, jak padne do rukou. 

Chvála CO₂

Obvykle nad tlakem na snížení emisí CO₂ žehrám. Nicméně skutečnost, jak úsporné dnes dokážou být spalovací motory v tak velikém autě jako Superb, je prostě úžasná. Liftback poháněl základní benzinový motor 1.5 TSI druhé generace, který si během 1000 kilometrů vystačil s pouhými 5,8 l benzinu na 100 kilometrů. A to hovoříme o motoru, který má nejvyšší výkon 110 kW, tedy 150 k, a spolupracuje výhradně se sedmistupňovou automatickou převodovkou DSG. Například v modelu Scala je samozřejmě o poznání dynamičtější, zde to chvíli vypadá, že motor víc křičí, než něco dělá. Ale Superb rozhodně není žádný šnek. Jenom to zkrátka chvíli trvá, než se rozjede.

No a naftový čtyřválec 2.0 TDI s výkonem 110 kW neboli 150 k už je naprosto rajská hudba. Na rozdíl od stejně výkonného benzinu má výhodu v podobě většího točivého momentu 360 Nm, který příjemně nastupuje už v 1600 otáčkách. A jeho velká výhoda je v o litr nižší spotřebě na dálkových trasách. Skutečně jsme se dostali na 4,8 l. Takže když si k tomu přičtete nádrž na 66 l, jste na nájezdu i 1300 km!

Čekal jsem ještě víc 

Každá generace Superbu byla o dost lepší než ta předchozí, ale v případě čtvrté to říct nemohu. Až na chytré řešení ovladačů klimatizace vlastně nepřináší nic zásadně nového. Troufám si tvrdit, že největší konkurent Superbu, který opět opanuje přední pozice prodejů, je ve vlastních řadách, a to nový Kodiaq. 

Cenový rozdíl mezi oběma karoseriemi činí přijatelných 33 200 Kč, mezi oběma motory necelých 50 000 Kč (ceny bez DPH).