Letošní spotřeba Bio LPG již překonala loňský rok. Pořád je to ale zlomek spotřeby
Bio LPG se na českém trhu poprvé objevilo v loňském roce a ve formě autoplynu ho bylo prodáno celkem 33 tun. Ve srovnání s celým objemem trhu jde zatím o zanedbatelné množství, v letošním roce ale dodávky rostou a uvažuje se také o potenciálu produkce v tuzemsku. Aktuálně je na čerpací stanice LPG, které zásobuje distribuční centrum společnosti Primagas v Horní Suché na Karvinsku, rozváženo 45 tun biopropanu vyrobeného v Nizozemsku.
Podle údajů Celní správy se v Česku loni prodalo celkem asi 145 tisíc tun LPG, přitom na autoplyn připadá více než polovina tohoto objemu. Loňských 33 tun Bio LPG proto zatím představuje spíše symbolické množství. Jeho dodávky na český trh nicméně letos pokračují a jejich objem pozvolna roste. „Aktuálně jsme obdrželi dodávku 45 tun Bio LPG od nizozemské firmy Neste. Konkrétně jde o biopropan, který už je v těchto dnech rozvážen z distribučního centra v Horní suché na Karvinsku na přibližně šedesát čerpacích stanic,“ říká Jiří Karlík, generální ředitel společnosti Primagas.
Bio LPG se vyrábí z obnovitelných zdrojů. Loňské dodávky na český trh pocházely ze zbytků jídla a cukrové řepy použitých primárně na výrobu bioethanolu. Zdrojem letošních dodávek je výroba hydrogenovaného rostlinného oleje (HVO), který nahrazuje biopaliva první generace a ve stále větší míře se přimíchává do nafty, přičemž vylepšuje její vlastnosti. Stejně jako klasické fosilní LPG je tak i Bio LPG vedlejším produktem. „Na evropský trh bylo Bio LPG uvedeno v roce 2018 a roční spotřeba se v některých jiných zemích pohybuje řádově již v desetitisících tun. V Česku se letos pravděpodobně dostaneme téměř na 100 tun, což je ale meziročně třikrát více. Hledáme nicméně producenta rovněž v regionu střední Evropy,“ popisuje Jiří Karlík. V Česku je zatím ve schvalovací fázi výzkumný projekt týkající se potenciálu produkce Bio LPG. V sousedním Polsku však již výrobu HVO, a tedy i biopropanu, plánuje společnost PKN Orlen.
Z chemického hlediska jsou obě komodity naprosto totožné, a tudíž mísitelné v libovolném poměru. „Bio LPG se proto distribuuje ve směsi s klasickým LPG, což je ekonomicky i ekologicky výhodnější. Zatímco loni byl jeho podíl na čerpacích stanicích krátkodobě maximálně v jednotkách procent, v příštích dvou týdnech se na některých stanicích bude prodávat autoplyn obsahující až desítky procent propanu vyrobeného z obnovitelných zdrojů a s minimální uhlíkovou stopou,“ vysvětluje Jiří Karlík a dodává, že s rostoucí produkcí Bio LPG poroste v souvislosti s novou legislativou EU o používání obnovitelných zdrojů k vytápění jeho význam také pro vytápění a ohřev vody v domácnostech nebo jako zdroj energie pro firemní provozy. Vzhledem k blížící se nutné výměně nejstarších kotlů na tuhá paliva bude řada domácností zvažovat přechod na plyn. V Česku je ale nemálo lokalit, kde není distribuční soustava zemního plynu dostupná, a topné LPG, respektive čistý propan ze zásobníku, je tak zajímavou alternativou.
Loni aktualizovaný Národní akční plán čisté mobility považuje klasické fosilní LPG za ekologicky šetrné palivo, současně ale uvádí, že do budoucna to nebude stačit. Podle studie „BioLPG: A Renewable Pathway Towards 2050“ asociace Liquid Gas Europe, jejíž závěry v Česku nedávno publikovala Česká asociace LPG, nemají automobily na LPG téměř žádné emise znečišťujících látek. Uhlíková stopa LPG je pak z pohledu celého životního cyklu paliva o dost nižší než u nafty (‒23 %) a benzínu (‒21 %). Bio LPG má poté v závislosti na technologii a zdrojích výroby uhlíkovou stopu ještě výrazně nižší než fosilní LPG, a to až o 80 %.
Podle zmíněného dokumentu Liquid Gas Europe hrají plyny z obnovitelných zdrojů klíčovou roli v ekologickém přechodu a budou doplňkem elektrifikace i dalších energetických řešení. Budoucí poptávku po LPG, která se na evropském trhu v horizontu 30 let předpokládá přibližně v objemu 8 až 12 milionů tun LPG ročně, by mělo být kolem roku 2050 možné zcela uspokojit díky Bio LPG vyrobenému z evropských kapacit. V současné době produkuje Bio LPG na evropském trhu šest společností: Eni (Itálie), Global Bioenergies (Francie), Neste (Nizozemí), Preem (Švédsko), Repsol (Španělsko) a Total (Francie).