První jízdní dojmy: SOR NSG12
Společnost 3ČSAD Frýdek-Místek patřící do skupiny Transdev je prvním zákazníkem autobusů SOR NSG12 na zemní plyn. A my jsme byli úplně první novináři, kteří se s ním svezli.
Nová generace městských autobusů SOR NS12 měla světovou premiéru na IAA v Hannoveru v roce 2016. U nás se můžeme častěji setkat s elektrickou verzí, jenom společnost 3ČSAD jich provozuje šest, z toho dva přímo ve Frýdku-Místku. Největší flotilu ale má dopravní podnik města Hradec Králové.
První plynová
ČSAD Frýdek-Místek však drží jiný primát – je vůbec prvním zákazníkem tohoto autobusu ve verzi na stlačený zemní plyn. Celkem jich společnost pro městskou hromadnou dopravu pořídila patnáct. Když nám do redakce zavolal Jan Snášel, člověk, který má ve firmě na starosti výcvik řidičů, a nabídl nám možnost se s autobusem svézt ještě před jeho uvedením do provozu na jedné z nejnáročnějších linek, ani na chvíli jsme neváhali. Mimochodem to pro nás nebyla úplně první návštěva tohoto dopravce, který od srpna 2019 patří do koncernu Transdev Česká republika. Před třemi roky (TL 2/2017) jsme ho navštívili kvůli autobusu Scania Citywide CNG, které tehdy jako první dopravci u nás nasadili.
Novinka z Libchavy
Verze NSG je takovou novinkou v nabídce značky SOR, že o ní na oficiálních stránkách výrobce nenajdete žádnou informaci. Jedná se o plně nízkopodlažní městský autobus s vnějšími rozměry 12 000 x 2550 x 3290 mm a rozvorem 5900 mm. Tlakové lahve jsou umístěné na střeše, jsou čtyři, kompozitové, každá z nich má objem 315 l, takže celková kapacita je 1260 l. Celkem se do nich dá dostat cca 210 kg zemního plynu. Plnicí koncovky NGV1 i NGV2 jsou ukryté pod jedním víčkem za zadními dveřmi.
Ve srovnání s tím, co už léta opouští brány závodu SOR bez sebemenší změny, vypadá NS12 moderně a atraktivně. Nejvíc se mi líbí zepředu a zboku, se zádí už mám trochu problém.
Prosvětlený interiér
Kdybych nevěděl, že sedím v SORce, myslel bych si, že jsem v nějakém „západním“ městském autobusu. Vnitřek vozu totiž působí moderně a díky velkému prosklení i vzdušně a prosvětleně. Příjemnou atmosféru navozuje i zelené strakaté čalounění sedaček. Na „první posaz“ se mi zdála sedadla příjemně pohodlná. Ukotvení k bočním stěnám usnadní úklid podlahy. Celková kapacita autobusu činí 33 sedících a 68 stojících pasažérů, resp. 60, pokud je uvnitř invalidní vozík. Přístup do autobusu zajišťují troje křídlové dveře široké 1200 mm, nástupní výška činí 340 mm. Místo pro vozíčkáře nebo kočárek je uprostřed, prostřední dveře jsou osazené vyklápěcí plošinou. Vnitřní Informační panely jsou od firmy BUSE, nechybí povelový přijímač pro nevidomé cestující. Pro dobíjení chytrých zařízení slouží 8 USB portů.
Nejlépe se má řidič
Přímo královské posezení čeká na řidiče, SOR autobus vybavil novou generací sedadla ISRI 6860/875 NTS 2, za které by se nemusel stydět ani zájezdový autokar. Má optimální tvar, správnou tuhost, široké možnosti nastavení a je vybavené bezpečnostním pásem. Přístrojová deska je dobře známá klasika s přehlednými přístroji a nikterak přehnaným počtem ovladačů. Po nastartování marně hledám ovládání klimatizace, místo tlačítek či otočných ovladačů se teplota nastavuje pomocí moderního dotykového displeje. Tento způsob nemám příliš rád ani u osobních aut, kde je ovládání lépe po ruce, natož když ho mám nad hlavou. Navíc samotný displej není ani příliš jasný a ke všemu řidič nemá samostatný chladicí okruh. Takže pokud nechcete při nájezdu na linku či zatahování umřít horkem, musíte zapnout celovozovou klimatizaci. Levnější, ale nepraktické řešení…No, nesedíme v Mercedesu, takže ani nepřekvapí, že dílenské zpracování není z nejlepších.
Až na vrcholky hor
S autobusem, kde kromě mě sedí ještě Jan Snášel a Michal Birkáš, na nás čeká „městská“ linka 318, která ale zajíždí až do 31 km vzdálené zastávky Hotel Visalaje v obci Krásná. Tato linka je oblíbená pro ty, kteří se chtějí vydat na Lysou horu a dál do Beskyd. Její převýšení je skoro 600 m, takže plynový motor SORky, šestiválec Cursor 7,8 l s výkonem 213 kW od FPT bude mít plné ruce práce. K tomu ale až za chvíli.
Nejprve chci totiž vyzdvihnout jednu věc, která mě ohromí od prvních metrů. A to je komfort pérování, který jsem u autobusů SOR nezažil a který je srovnatelný s autobusy s daleko věhlasnějším znakem na masce. Hodně pomáhají klasická kola o rozměru 22,5“, jež daleko lépe tlumí nerovnosti než „kolečka“ u řady NB. Na plavné pohupování bez rázů od náprav (zda tomu bude později, ukáže čas) se mohou těšit i cestující.
Akce a reakce
Méně pozitivní dojmy mám z výhledu šikmo doleva, který lehce narušuje A-sloupek. Obezřetnost to vyžaduje hlavně na kruhovém objezdu. Plynový motor není skoro vůbec slyšet, a to v autobuse nejsou lidi. S agregátem spolupracuje šestistupňový měničový automat ZF Ecolife s integrovaným retardérem, což je ideální náčiní do města. Převodovka řadí hladce a retardér je velmi dobře odstupňovaný, takže se s ním dá prakticky zastavit. Uživatelsky přívětivě nastavená je i provozní brzda. Otázkou je, jak se chování hnacího řetězce bude chovat v zimě, protože silnice místy prudce stoupá i klesá a v zimě se udržuje pouze pluhováním. A sníh tu mají pokaždé. Osobně bych ocenil rychlejší reakci motoru na přidání plynu, která mi přijde dost vlažná, tedy ve srovnání s autobusy Iveco Crossway či Urbanway na plyn, které mají stejný, ale živější motor. Testovaná SORka však byla nezajetá, takže se dynamik může zlepšit.
Konec dobrý
I přes všechno uvedené výtky převažují z asi tříhodinové jízdy se SOR NSG12 spíš pozitivní dojmy. Velmi dobře se řídí a člověk si na ni rychle zvykne. A dílenské nedostatky, které se za krátkou dobu provozu už objevily, snad v Libchavě co nejdřív napraví.
