Na vlastní kůži: zásilka až do domu

Společnost Zásilkovna na začátku prázdnin rozjela novou službu doručování malých zásilek na adresu nazvanou Zásilkovna domů. A my jsme si práci kurýra vyzkoušeli na vlastní kůži. A jak už to u nás bývá zvykem, ne všechno proběhlo úplně hladce.

Zásilkovna, česká logisticko-technologická firma patřící do holdingu Packeta, je raketa českého logistického trhu. Drtivou většinu zásilek (91 %) doručuje vlastními silami na nejhustší tuzemskou síť svých výdejních míst (aktuálně více než 5 600) a k přepravě zásilek na adresu dosud využívala externí logistické a dopravní firmy.

Nejprve jsem si ale musel nastudovat Kodex dobrého kurýra a Manuál pro rozvoz zásilek. Zásilkovna si totiž maximálně zakládá na slušnosti a maximálnímu proklientskému přístupu. 

Rychlokurz

Ráno jsem podle dohody dorazil do depa na osmou hodinu. Tam už na mě čekal Štěpán Vítek. Nejprve jsem od něj dostal mobilní telefon s aplikací a terminál pro bezhotovostní platby. Poté mě odvedl do skladu, kde jsem si vyzvedl mou klec se zásilkami. Tu mi stejně jako ostatním kurýrům připravili jiní zaměstnanci Zásilkovny, což je velký rozdíl proti běžným kurýrům. Ti si totiž obvykle své zásilky třídí sami, a to většinou hodně brzo ráno. „Vybrali jsme vám trasu č. 15, která zahrnuje obce kolem Kladna. Je to nějakých 35 stopů a 40 zásilek. Do 12 hodin byste měl být hotový,” přibližuje mi moji práci Štěpán Vítek. 

Náklad do sektorů 

„Mozkem“ pro kurýra je aplikace Zásilkovna, která ho doslova a do písmene vede “za ručičku” v celém procesu. V prvním kroku je třeba nejprve načíst všechny zásilky a uložit je do vozidla. Aplikace po naskenování čárového kódu (pokud ji nepřečte, musí se zadat ručně) doporučí, kam se má zásilka v zavazadlovém prostoru auta uložit. Ten je virtuálně rozdělený na šest sektorů a zásilky se do nich ukládají podle toho, jaké jsou zastávky na trase. Tento systém kurýrovi usnadňuje hledání zásilky před každým stopem, protože ví, kde by přibližně měla být. Za 15 minut jsem měl auto naložené a byl jsem náležitě pyšný, jak krásně to mám srovnané.

Vyrážím a zákazník to ví

Ještě před odjezdem jsem prošel rychlokurzem, jak správně zacházet s aplikaci v režimu výdeje zásilek, jak se provádějí platby kartou přes terminál a jak se řeší zásilky, které si zákazník nemůže vyzvednout. „Zákazníkovi se vždy volá dvakrát. A i když se mu nedovoláte, musíte jet na adresu a pokusit se ho nějak zkontaktovat,” vysvětluje mi Štěpán Vítek. „Teprve pokud se opravdu nedozvoníte, v aplikaci v poli Stav zakázky zadáte přesměrováno na výdejní místo,” dodává. Těch je v Česku přes 5600 a aplikace vždy nabídne ty nejbližší. Zákazníkovi zároveň přijde zpráva, že zásilka byla uložena na výdejní místo. Stejně tak den dopředu ví, že se mu bude doručena zásilka. A zná také časové okno, které je v současnosti 120 minut. Snahou Zásilkovny je ale zkrátit ho na hodinu.

Vede krok po kroku 

Aplikace je opravdu „blbuvzdorná“ a celý proces doručování hodně usnadňuje. Jednotlivé zastávky jsou seřazeny optimálně podle trasy a ani jednou mi nepřišlo, že by trasa byla nelogická. U každé zásilky je jméno adresáta, adresa, kód balíčku, informace, zda je zásilka na dobírku a také odkaz na volání. A hned první zásilka byla taková, že zákazník byl na dovolené a neměl ji kdo přijmout. Takže jsem ji přesměroval na výdejní místo. „Zásilka se posunula v seznamu na poslední místo. Až se budete vracet do depa, odevzdáte ji do výdejního místa,” uklidňuje mě dispečer, když mu panicky volám, že se mi ztratila. I tak si ale v duchu říkám, že se zase ženu do maléru a že to bude jedna stížnost za druhou…

Dostávám se do toho

S přibývajícími předanými zásilkami se ale uklidňuji a nacházím si v práci systém. Jakmile předám zásilku, v navigací Waze, která je nastavena pro navigování k zákazníkovi, zkontroluje dojezdový čas, zavolám dalšímu zákazníkovi a řeknu mu přibližný čas příjezdu. Rovnou ho požádám, aby počkal před domem, pokud je balíček na dobírku, zjistím, zda bude platit hotově či kartou. Při první bezhotovostní platbě jsem byl nervózní, zda to bude fungovat. Ale vše šlo jako po másle, aplikace se automaticky spojila s terminálech. Víc jsem se klepal, když chtěl klient platit hotově. Naštěstí většinou měli přesnou částku. 

Na schody, za popelnici, nebo do tašky 

Ve většině případů si zásilku převzali přímo adresáti, či jejich příbuzní. Párkrát jsem balíček nechal po dohodě u sousedů. „Mohl byste mi ji prosím dát na schody? Vejděte dovnitř, branka je otevřená a dejte ji prosím za popelnici. Schovejte ji na parkovací stání, už tam bude jiná zásilka. Připravila jsem pro vás tašku, do které mi tu zásilku prosím dejte.” I takto jsem občas předával zásilky. Cítil jsem, že přesně takto se budují dobré vztahy se zákazníkem, proto jsem se na to ani neptal dispečera a udělal to podle citu.

Nešťastná patnáctka 

Až do stopu číslo 15 vše probíhalo relativně hladce. U tohoto pořadí totiž byla pouze adresa bez jména. Bohužel s touto zásilku nešlo v aplikaci nijak pracovat, nefungovalo tlačítko Uložit. Tak jsem ji přeskočil a jel na další zastávku. Jenže systém nedovolí uzavřít následující zásilku, pokud není vyřešena předchozí. Naštěstí zákazník platil hotově, takže to nebyl takový problém. Asi patnáct minut jsme ale s dispečerem řešili tuto chybu, než se nám podařilo ji dát nějaký status. Do smíchu mi nebylo ani když jsem nemohl najít jednu zásilku. Aplikace mi sice radila, kde by měla být, sektor vlevo uprostřed. Jenže já ji ne a ne najít. Takže jsem celý kufr zpřeházel a systém sektorů vzal za své (stejně jako při nějakém ostřejším průjezdu zatáčkou). Klientka už čekala u branky a já ten její balíček ne a ne najít. Ona to totiž nebyla klasická krabička nebo pytlík, ale dlouhý tubus. A ten šel před několik sektorů. 

Ještě se stavit na výdejně

Konečně jsem měl v aplikaci zaškrtnuté všechny zastávky a před sebou už jenom odevzdání dvou přesměrovaných zásilek do výdejny v Hostivicích. Dámy v obchodě už věděli, co a jak, takže jsem jim jenom předal zásilku a mohl vyrazit směr depo. Tam jsem odevzdal peníze, mobil a terminál a na závěr vyplnil kartu jízd.

I když jsem po cestě zažil pár horkých chvil, byla to asi nejpříjemnější „hra na kurýra“. Člověk netahá velké a těžké zásilky a aplikace Zásilkovna práci hodně usnadňuje.

Vložený článek 

Nejrychlejší a nejekologičtější kurýr 

Pro rozvoz jsem si vybral Škodu Enyaq iV 80x v červené barvě, typickou pro Zásilkovnu. Troufnu si tvrdit, že to bylo asi nejrychlejší a nejvýkonnější kurýrní auto toho dne. Dva elektromotory totiž disponují výkonem 195 kW, jehož drtivé zrychlení mi také udělalo v sektorech pořádnou neplechu. Vzhledem k tomu, že obvyklá délka trasy kurýrům je mezi 120 a 130 km, v mém případě to bylo lehce přes sto kilometrů, nemusel jsem se k hlídat v otázce dojezdu. Velké baterie Enyaqu totiž zajišťují dojezd před 370 km. 

Také maximální zavazadlový prostor nabízí dostatečný objem 1710 l. Trochu mi jenom vadilo, že po sklopení opěradel nevznikla zcela rovná plocha. 

Jedno se Enyaqu upřít nedá. Všude, kam jsem s ním přijel, budil obrovskou pozornost. Takže dost času jsem strávil vysvětlováním a popisem auta. Snahou Zásilkovny je, aby jejich kurýři jezdili s ekologickými vozy. Motivuje je k tomu lepšími sazbami za ujetý kilometr.