Iveco Crossway Pro: univerzální dříč, který zastane i práci coache

Model Crossway, vyráběný ve Vysokém Mýtu, je pro značku Iveco zlaté vejce. Přestože vloni v tomto závodě opět překonali výrobní rekord, Ivecu se nedaří naplno uspokojit poptávku po tomto modelu. Situaci by mělo vylepšit převedení výroby modelu Evadys do Francie, kde skončí produkce (zatím bez náhrady) coache Magelys.

Nejrozšířenější 

Crossway je ve výrobním programu Iveca již pěknou řádku let bez nějakých větších změn, tedy alespoň těch viditelných. Jak jsme ale zjistili, konečně se chystá nějaká větší modernizace. Ty by měla přinést upravený vzhled a snad i prý novou přístrojovou desku.

Model Crossway je k dispozici s normální výškou podlahy i jako částečně nízkopodlažní Low Entry. V nabídce jsou celkem čtyři verze –  Pop (školní autobus), Line (meziměstská přeprava na krátké a střední vzdálenosti), High Value (nadstavba Line s klimatizací, individuálním osvětlením) a námi testované Pro. To nabízí vyšší komfort na delší meziměstské linky a může plnit i roli občasného zájezdového autobusu, což jsme si ověřili na cestě do polských Katowic.

Spousta místa

Testovaný autobus je ukázkou toho, jak důležité je správně vybrat vnější lak. Zatímco tmavě hnědá barva stejnému autobusu vysloveně neslušela (test najdete v TaL CZ 12-01/2017), tak barva nyní zkušeného kusu skvělé zakryla skutečnost, že se vlastně jedná o linkový meziměstský autobus. Ten, kdo autobus konfiguroval, měl šťastnou ruku i s výběrem barvy sedaček Spacio Line. Tyrkysová spolu s leskle šedým čalouněním vypadá opravdu originálně a neokoukaně. Lidé z Iveca dokáží do 12m Crosswaye dostat až 55 sedadel, což je ale konfigurace určená primárně pro francouzský trh. U nás je obvyklých 51 míst a musím přiznat, že jsem byl mile překvapený, kolik prostoru je mezi sedačkami. Cestující, které jsem do Katowic vezl, dokonce tvrdili, že zde mají více volnosti pro kolena než v klasickém zájezdovém autobuse. Hlavně když si dají nohy na sklopné ponožky. Příčina toho spočívá v jednoduchém tvaru zadní strany opěradla.Přístup do autobusu zajišťují dvoje jednokřídlé dveře široké 800 mm. Výška podlahy je 860 mm, vnitřní výška pak dosahuje dostatečných 2280 mm.

Zavazadla nejsou problém

Přestože je Crossway vysoký jen 3460 mm (verze s klimatizací), pořád zbývá pod podlahou dost velký zavazadlový prostor o objemu 5,7 m³. A to jsou hodnoty ne příliš vzdálené klasickým zájezdovým autobusům s vysokou podlahou. Pravdou ale je, že ty obvykle mají ještě toaletu, která do Crosswaye objednat nejde. A pokud by se snad nějaké kufry či tašky nevešly, cestující je mohou uložit do stropních košů. Ty mají slušnou velikost a celkový objem 2,8 m³.

Vzhledem k tomu, že tetovaný Crossway Pro byl homologovaný jako linkový autobus kategorie II, uvnitř jsou madla a cestující nemají vlastní servisní sety s individuálním osvětlením a výdechy ventilace. Chybí také ambientní noční osvětlení, takže pokud chcete za jízdy ve tmě svítit, počítejte s mírným odleskem v čelním skle. Pro zájezdové účely lze ale Crossway vybavit přední ledničkou, kávovarem, dvěma LCD monitory nebo mikrofonem. Také ale větší 430l nádrží.

Čekání na omlazení  

Modely z Vysokého Mýta patří k nejčastěji testovaným autobusům v našem magazínu, takže pracoviště řidiče je mi dobře známé. A to i proto, že už delší dobu zůstává bez nějaké větší změny. Obecně je velmi jednoduché a přehledné, není tu zbytečně mnoho tlačítek, přístroje jsou velké a dobře čitelné, volant má velký rozsah nastavení a v dosahu řidiče je i dostatek větších i menších odkládacích míst. Ani po sedmi hodinách jízdy jsem se na sedadle ISRI NTS2 nijak neošíval. Díky klenutému sklu a úzkým A-sloupkům je z místa řidiče skvělý výhled. Jako řidiči mi asi nejvíc vadí ne úplně intuitivní ovládání palubního počítače pomocí tlačítek na multifunkčním volantu. Tradiční “bolestí“ Crosswaye zůstává klepající se levé zpětné zrcátko ve vyšší rychlosti a hlučnější stírače.

Slabší stačí

Ze dvou verzí 9litrového šestiválce Cursor 9 jsem tentokrát testoval tu slabší s výkonem 360 k (265 kW) a maximálním točivým momentem 1650 Nm. Když jsem autobus u autorizovaného prodejce TEZAS v Praze přebral, svítila na počítadle kilometrů číslice 235! Autobus měl za sebou snad jenom cestu z Vysokého Mýta. Z minulých zkušeností už vím, že tento motor vyžaduje trochu jiný jízdní styl, protože jak výkonové, tak momentové maximum má posunuté výš, konkrétně v pásmu 1600-2200 ot./min, resp. 1200-1500 ot./min. I s vědomím syrovosti motoru jsem proto žádná velká očekávání z hlediska dynamiky ani spotřeby neměl. O to víc jsem byl překvapený, jak autobus s 48 lidmi a téměř plnými zavazadlovými schránami uháněl po běžné silnici i po dálnici. Když se potřebujete rychle rozjet, chce to se nebát poslat motor až k hranici 2000 otáček, na což člověk dnes není úplně zvyklý. Ve výsledku jsem byl spokojený i se spotřebou, průměr 24,2 l/100 km je s vědomím nezajetosti a plného autobusu (48 cestujících) vlastně příznivý. Co mě ale vysloveně nebavilo, bylo řazení mechanické převodovky ZF 6S 1610 BD. Bylo totiž nepřesné a tuhé. Leccos se dá přičíst tomu, že ještě nebyla „ochozená“. Jenže na stejnou věc jsem si stěžoval i u testu Crosswaye Pro se silnějším motorem.

Jako coach

Zatímco při posledním testování jsem pérování hodnotil jako dost tuhé, v tomto případě už mi to až tak nepřišlo. Možná to bylo i počtem pasažérů či jinými pneumatikami, každopádně dojem z celkového komfortu byl mnohem lepší. Samozřejmě to není takové to plavné pohupování, ale kladné ohlasy jsem dostal i od cestujících. A ti už si se mnou vyzkoušeli i klasické coache.

Vedle příznivé ceny je model Crossway oblíbený i pro nenáročný servis, komfortní přístup ke všem servisním místům a celkově velmi příznivé celkové náklady na vlastnictví TCO.

Text: Michal Štengl, foto: autor