Fuso eCanter – Tohle dává smysl 

Fuso eCanter – Tohle dává smysl. Logistický provider Dachser Česká republika ve spolupráci s dopravcem CARGO CARE už více než půl roku nasazuje pro distribuci zásilek sběrné služby v širším centru Prahy  novou generaci elektrického nákladního vozu Fuso eCanter. Za jeho volantem jsme strávili jeden den. 

Městská distribuce je přesně ten typ provozu, na který jsou elektrické vozy – ať už dodávky, nebo nákladní vozy – stavěné. I proto se kladenská pobočka společnosti Dachser Czech Republic rozhodla nasadit pro přepravu zásilek sběrné služby v širším centru Prahy elektrický distribuční automobil Fuso eCanter 9C18e. Připojil se tak k dodávce MAN eTGE. Co se bezemisního doručování týče mezi Kladnem a Hradcem Králové jezdí na pravidelné lince také těžký kamion Volvo FM Electric 6×2 se dvěma výměnnými nástavbami a z německého Hofu do Kladna Mercedes-Benz eActros 6×2. Mimochodem v celé Evropě má Dachser již sto e-trucků. 

Začínáme za tmy

S Jakubem Němcem, stálým řidičem kladenské společnosti CARGO CARE, která je dlouhodobým přepravním partnerem společnosti Dachser a jež pro něj provozuje i eCanter, se setkáváme po šesté hodině ranní na parkovišti před logistickým areálem v Kladně, kde se přes noc dobíjí na 22kW AC nabíječce. 

Mé první kilometry vedou k nakládací rampě. Ve velké překládkové hale, kde panuje čilý ruch, vyzvedneme a naložíme naše zásilky, které jsou umístěné na zadané skladové pozici, jež nám ukáže řidičův skener. Dnes si na nás dispečink připravil dvě kola. „Pro mě se vlastně nic moc nezměnilo. To spíš lidé z Dachseru musejí ladit trasu a zastávky daleko pečlivěji s ohledem na dojezd, já si to jen musím správně poskládat,“ vysvětluje mi během konsolidace dnešních zásilek Jakub. 

Podle dokladů vezeme cca čtyři tuny nákladu, které máme postupně vyložit na čtyřech místech v Praze. První je v Řepích, kde se ale marně snažíme na někoho dozvonit či dovolat.  Doručení zásilek vždy záleží na doručovacím produktu, který si volí odesílatel. Podle Dachseru často se volí produkt ekonomický, který je bez avizace doručení předem. „Naštěstí jsou to jenom dvě palety, takže to kvůli další zastávce nemusíme nijak přeskládávat,“ oddechuje si Jakub. 

V historickém centru

Z Řep vyrážíme směr Hradčany, kde máme v luxusním hotelu pod strahovskými zahradami vyložit tři palety. . Jakub se s někým z hotelu domlouvá, že jim palety složíme na chodník a oni si s nimi poradí. 

Z Hradčan jedeme přes Klárov do Dejvic. „Dej to na chodník a hoď varovky,“ radí mi Jakub. S dodávkou se člověk tak nebojí, ale s náklaďáčkem? „Neboj se, tady nikoho neohrožuješ, takže by to mělo být v klidu,“ uklidňuje mě. Jelikož jsme parkovali asi 150 m od vchodu, kam jsme měli zásilku doručit, chtěl jsem Dachseru udělat dobrou reklamu, přestože je doručení standardně jen ke vchodu nebo za první dveře. Nabídl jsem se, že balíky pomohu příjemci odnést. Balíky to jsou sice relativně malé, ale hodně těžké. „To jsou závaží na činky, zařizuji si doma malou posilovnu,“ hlásí mi s úsměvem dotyčný příjemce. „Když už je mám v ruce, vynesu vám to před dveře,“ dělám chybu, a když šlapu do šestého patra, v duchu si říkám, že každá iniciativa musí být po zásluze potrestána… 

V autě se musím pořádně vydýchat a promasírovat si ruce. „Jedeme do Holešovic, tuhle adresu znám, jezdím tam pravidelně,“ říká Jakub a já ji zadávám do navigace. „Musíš couvnout do protisměru na chodník. Tady už chodí dost lidí, takže vylezu a budu ti ukazovat,“ upozorňuje mě Jakub a volá majiteli. Ten má ale 20 minut zpoždění a je na dobré vůli a dobrých vztazích, že řidič na příjemce počká Když přijde, vyložíme mu jednu paletu se zbožím a pokračujeme na Praha 3 na Jarov. Tohle místo znám zase já. Jenže v areálu nám chvíli trvá, než i s „přítelem na telefonu“ najdeme nákladní výtah, kde skládáme tři palety a jedeme do Kladna. Po cestě se ještě jednou stavujeme v Řepích, kde vykládáme ony dvě palety, a vracíme se na „základnu“. 

Šikovný, ale uskákaný

Obrovskou výhodou eCanteru je skvělá akcelerace, která se ve městě opravdu hodí. Vyniká také manévrovatelností, otočí se doslova na pětníku. Nízká kabina má svá pro i proti – snadno se do ní nastupuje, uvnitř je ale dost těsno. Chybí mi i klasické vzduchové odpružení sedačky. Je zde sice systém známý z dodávek, jenže když si člověk sedačku přizvedne kvůli většímu zdvihu pérování, už mu ve výhledu překáží horní hrana čelního skla. Dokud je naložený, chybějící měchy pod sedačkou a na zadní nápravě až tak nepostrádám. S ubývajícím nákladem si nad jejich absencí postesknu čím dál častěji, a jakmile jsme prázdní, jsou přejezdy tramvajových kolejí a kanálů tak trochu utrpením. 

Dobíjíme

 „Doufám, že bude volná rampa s rychlonabíječkou a budeme mít dost času na nabití,“ říká mi Jakub a jde se zeptat na vrátnici, kdy přijede elektrické Volvo FH. Připojuje eCanter na 180kW DC nabíječku, a ačkoliv technická data hovoří o maximálním dobíjecím výkonu 104 kW, do baterií tečou elektrony až 114 kW (displej ve voze slibuje až 122 kW). Ráno jsme odjížděli s dojezdem 104 km, po návratu displej ukazoval 23 km. Během první „rundy“ jsme ujeli 92 km, takže jsme i něco narekuperovali. eCanter má několik úrovní. Škoda jen, že nemá funkci plachtění (pořád brzdí) a že se intenzita nastavuje voličem automatu, a ne páčkou pod volantem, což mi přijde vzhledem k tomu, že si s rekuperací rád hraju, bezpečnější. 

Během půlhodiny druhé nakládky jsme do dvou sad baterií s kapacitou 82,6 kWh (eCanter může mít jednu až tři) dostali cca 46 kWh energie a získali dojezd 92 km.

Sláva e-pohonu

Před sebou máme tři zastávky v Praze 4. Začínáme v Modřanech, kde trochu znervózním, když vidím postupně se zužující na sebe kolmé ulice plné parkujících aut, kam mě posílá navigace. V tu chvíli jsem vděčný za skvělý rejd, malou šířku auta a couvací kameru. Další zastávka je v areálu bývalého branického pivovaru, kde vykládáme dvě palety pravého šampaňského. Odtud jedeme pod Kavčí hory do tiskárny. „Troufneš si tam couvnout?“ ptá se mě Jakub a ukazuje mi, kam je třeba zajet. Příjezdová cesta je hodně úzká, do prudkého kopce, a ještě do zatáčky. „Jasně že to dám,“ a v duchu doufám, že mám dostatečnou pojistku, kdybych se tam náhodou nevešel. Při couvání oceňuji další přednost elektrického pohonu – jemné manévrování s plynem. Jelikož eCanter nemá klasickou převodovku ani spojku, rychlost lze krásně plynule regulovat. „Skvělá práce,“ chválí mě Jakub, když zastavuji u rampy. 

Jen tak tak

„Neboj se, to bez potíží zvládneme, mám to už vyzkoušené. Co ti počítač ukáže, to většinou dojedeš,“ uklidňuje mě Jakub, když zjišťuji, že do Kladna to máme 41 km a dojezd ukazuje 56 km. Snažím se proto co nejvíc rekuperovat a jet co nejefektivněji. Když zastavujeme u 22kW nabíječky, počítač ukazuje dojezd pouhých 10 km. „Po cestě máme záložní rychlonabíjení ve Stodůlkách na Mercedesu. Doteď jsem ho využil jenom jednou, na začátku, když dispečeři ještě neměli tolik zkušeností s plánováním trasy,“ odpovídá Jakub Němec na otázku, co by se stalo, kdyby to nevyšlo. 

Plánujeme pořídit další vozy

Elektrické vozy jsou pro nás součástí globální strategie trvale udržitelného rozvoje. Vozy Fuso eCanter chceme primárně používat pro zásobování center měst, kde se nám zatím velmi osvědčilo. I proto jsme ho vedle Prahy nasadili na podzim 2024 i v Hradci Králové a další tyto vozy plánujeme využít i na pobočkách v Ostravě a Českých Budějovicích. Plánujeme i druhé Fuso eCanter pro Kladno. Fuso eCanter je sice na pořízení pořád dražší než vozidlo se spalovacím motorem, nicméně splátky operativního leasingu se již docela přibližují běžným naftovým vozidlům. 

Ing. Jan Polter, MBA, obchodní ředitel a prokurista Dachser Czech Republic

Maximální spokojenost 

Pro nás je to první zkušenost s vozem Fuso a musím říct, že už na mezinárodní prezentaci mě mile překvapil. Denně s ním najedeme cca 140 až 160 km, takže musíme obvykle jednou dobíjet. Je škoda, že eCanter nejde dodatečně osadit třetí sadou baterií. Původně jsme si mysleli, že budou stačit dvě. Teď už ale víme, že bychom potřebovali i třetí. Auto je celkově velmi spolehlivé a až na pár drobností s klíčky jsme nic zásadního neřešili. Jenom trochu nechápu, proč když se vybije 24V akumulátor, třeba kvůli zapnutým světlům, tak i když máte plně nabité trakční baterie, stejně musí přijet technik nebo auto musíte odtáhnout. Také mě překvapilo, že se za jeho volant naši řidiči moc nehrnou: „Jako dobrý, ale jezdit s tím nechci.“ Takže má jednoho stálého řidiče a jeden záskok. A někdy s ním jezdím sám. 

Libor Misura, majitel a jednatel CARGO CARE 

Nedám na něj dopustit

Na autě nejvíc oceňuji akceleraci motoru. Zatímco u naftového auta člověk zmáčkne plyn a chvíli čeká, tohle vystřelí kupředu líp než osobák. Ve městě se to hodí, když potřebujete rychle vyrazit nebo se něčemu vyhnout. Jasně že člověk musí trasu trochu plánovat, to se ale dá naučit. A co je opravdu super, že i v zimě zapnu topení a za třicet sekund je v kabině krásně teplo. No a pak také to, že je tiché.

Jakub Němec, řidič