Čína otevírá novou námořní trasu do Evropy přes Arktidu

Čína otevírá novou námořní trasu do Evropy přes Arktidu. Čína zkouší novou cestu do Evropy. Kontejnerová loď se vydala přes Beringův průliv a Severní ledový oceán, čímž se otevírá možnost výrazně zkrátit přepravu mezi Asií a Evropou. Arktická trasa však přináší také nová rizika a zároveň posiluje závislost na Rusku.

Pokud dnes míří kontejner s čínskou elektronikou, bateriemi nebo součástkami například do Česka či na Slovensko, většinu své cesty stráví na lodi směřující přes Indický oceán a Suezský průplav. Čína nyní zkouší opačný směr – přes Arktidu.

Kontejnerová loď Dubai Tower vyplula v polovině srpna z čínského přístavu Ningbo-Čou-šan a namísto tradiční trasy přes Malacký průliv zamířila k Beringovu průlivu. Odtud pokračuje přes Severní ledový oceán podél ruského pobřeží směrem do Evropy.

Pokud vše půjde podle plánu, přibližně 5 500 kilometrů dlouhou trasu zvládne za 18 dní, zatímco některá tradiční spojení mohou trvat více než 40 dní.

Čína chce obejít Suezský průplav

Tentokrát už nejde pouze o experimentální plavbu. Čínská společnost Sea Legend spustila první pravidelnou komerční kontejnerovou linku mezi Čínou a Evropou přes Severní mořskou cestu. Peking ji zároveň vnímá jako součást širšího projektu Polární hedvábné stezky, který rozvíjí ve spolupráci s Ruskem.

Část nákladu má směřovat také do polské Gdyně či německých přístavů. Odtud může být zboží dále přepravováno po železnici a silnici do střední Evropy. Pokud se arktická trasa postupně rozšíří, mohla by urychlit také dodávky čínských komponentů pro české a slovenské výrobní závody.

Hlavní výhodou je možnost obejít Suezský průplav a Rudé moře, jejichž význam pro globální obchod v posledních letech ovlivnily války a útoky na obchodní lodě. Arktická trasa však přináší jinou formu závislosti – většina Severní mořské cesty vede podél ruského pobřeží a její využívání je úzce spojeno s infrastrukturou a službami kontrolovanými Moskvou.

Rychlost může být velkou výhodou

Přeprava přes Arktidu může být atraktivní zejména u hodnotnějšího nákladu. Pokud automobil, baterie nebo elektronika stráví na moři o několik týdnů méně, výrobce může dříve pracovat s kapitálem vázaným ve zboží. Kratší tranzit zároveň umožňuje firmám udržovat menší zásoby.

I proto chce Sea Legend po arktické trase přepravovat především elektromobily, baterie, elektroniku a další hodnotnější zboží.

Kratší vzdálenost může přinést také nižší spotřebu paliva a odpadají poplatky za průjezd Suezským průplavem. Úspory však mohou částečně vymazat vyšší náklady na pojištění, lodě schopné plavby v arktických podmínkách nebo služby související s průjezdem ruskou částí Arktidy.

Arktida má své limity

Samotná vzdálenost proto podle nás ještě neznamená, že Severní mořská cesta dokáže v blízké budoucnosti konkurovat tradičním obchodním trasám.

Plavba v náročnějších ledových podmínkách může vyžadovat doprovod ledoborce. Rusko je přitom jedinou zemí na světě, která provozuje tak rozsáhlou flotilu. Jejím provozovatelem je společnost Atomflot patřící pod státní Rosatom. Významnou část infrastruktury Severní mořské cesty zároveň kontroluje Rusko a ruská správa vydává povolení k plavbě a koordinuje pohyb lodí a ledoborců.

Dalším problémem je velikost lodí. Dubai Tower dokáže přepravit přibližně 1 740 standardních kontejnerů, zatímco největší kontejnerové lodě na linkách mezi Asií a Evropou zvládnou více než 20 tisíc kontejnerů.

Arktická linka navíc funguje pouze během určitých částí roku. Zatím proto představuje spíše doplněk k tradičním trasám než jejich přímou konkurenci.

Čína obchází Suez, ale přibližuje se k Rusku

Právě zde vzniká zajímavý paradox. Čína se prostřednictvím Arktidy snaží snížit svou závislost na tradičních a geopoliticky citlivých obchodních trasách. Zároveň však při využívání Severní mořské cesty roste její závislost na Rusku.

Zahraniční lodě potřebují příslušná povolení a v závislosti na ledových podmínkách mohou být odkázány také na doprovod ruských ledoborců.

Moskva má z rostoucí dopravy ekonomický prospěch. Za služby ledoborců se platí a Severní mořská cesta je zároveň důležitým koridorem pro vývoz ruské ropy, zkapalněného zemního plynu a dalších surovin do Asie. Význam této trasy pro Rusko vzrostl po invazi na Ukrajinu a omezení energetického obchodu se Západem.

Po trase už využívá Rusko také stínovou flotilu

Severní mořskou cestu už dnes využívá rostoucí počet ruských plavidel, která jsou předmětem západních sankcí. Významnou část tvoří tankery přepravující ruskou ropu a zkapalněný zemní plyn.

Některé z těchto lodí mění vlastníky či vlajky, využívají méně důvěryhodné pojištění nebo vypínají systém AIS, který umožňuje sledovat jejich polohu. Evropská unie postupně zařadila stovky takových plavidel na sankční seznamy.

Podle analýzy organizace Bellona bylo v roce 2025 na trase přibližně 100 sankcionovaných lodí, což představovalo téměř třetinu nákladních plavidel využívajících tuto trasu. V roce 2024 jich bylo zaznamenáno pouze 13.

Rizikem je také technický stav některých plavidel. Z 38 sankcionovaných lodí přepravujících ropu nebo ropné produkty bylo 21 starších než 15 let a 13 nemělo žádnou nebo pouze nízkou ledovou třídu. Případná nehoda v Arktidě by přitom byla mimořádně komplikovaná – záchranné kapacity jsou omezené a zásah výrazně komplikují led a extrémní počasí.

Arktida jako nová obchodní tepna?

Čína zatím představuje na Severní mořské cestě pouze malou část celkové dopravy. Přibližně 83 % nákladu přepraveného v roce 2025 tvořily energetické suroviny, především zkapalněný zemní plyn a ropa.

Rusko a Čína však spolupráci v Arktidě postupně prohlubují. V roce 2024 vytvořily společnou komisi pro spolupráci na Severní mořské cestě, která se věnuje rozvoji dopravy, infrastruktury a bezpečnosti plavby.

Přesto mají obě země na budoucnost Arktidy rozdílný pohled. Pro Rusko je region strategickou prioritou, zatímco Čína ho vnímá spíše jako okrajovou oblast a neočekává v příštím desetiletí jeho mimořádně rychlý rozvoj.

Z našeho pohledu proto Severní mořská cesta představuje zajímavou alternativu pro budoucnost, nikoli však náhradu tradičních tras mezi Asií a Evropou. Její potenciál je nepochybně velký, zejména u časově citlivého a hodnotného zboží. Zároveň však zůstává výrazně závislá na sezónnosti, arktických podmínkách, dostupnosti ledoborců, bezpečnosti a především na ruské infrastruktuře a pravidlech.

Arktida tak může v příštích letech hrát v globální logistice stále významnější roli. Zatím však spíše jako doplňková trasa než jako nová hedvábná stezka, která by dokázala nahradit Suez.