Miliony lidí v pohybu 

Miliony lidí v pohybu. Pokud potřebujete každý den přepravit miliony lidí někde, kde auto je velký luxus a to nejcennější je místo, musíte mít kvalitní hromadnou dopravu. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jak funguje v Hongkongu.

Hongkong je součástí Čínské lidové republiky jako zvláštní administrativní oblast, ale zároveň si udržuje vysoký stupeň autonomie v oblasti ekonomiky, celní politiky, soudního systému i finanční regulace. Město se rozprostírá na stejnojmenném ostrově, poloostrově Kau-lung (Kowloon) a rozsáhlém území Nových teritorií. Na ploše asi 2,5krát větší než Praha žije kolem 7,5 milionu lidí a velká část z nich se musí přepravit za zaměstnáním. 

Tramvaje jako památka na koloniální doby

Jako první jsem okusil zdejší unikátní dvoupatrové tramvaje „ding-ding“, které v provozu fungují nepřetržitě od roku 1904. Ty jezdí pouze po ostrovní části podél severního pobřeží a spojují hlavní městské čtvrti od Kennedy Townu až po Shau Kei Wan, plus mají odbočku do Happy Valley. Flotila čítá asi 165 vozů, které jezdí v intervalu 1 až 3 min po šesti linkách se 120 zastávkami. Samotné tramvaje vypadají hodně zašle a drncá to v nich podobně jako v Lisabonu a občas se také protloukají úzkými uličkami. Jedna jízda stojí pouhých 3,30 hongkongského dolaru (HKD, cca 9 Kč) a fungují i jako vyhlídková trasa.

Páteř tvoří patra 

Hlavním dopravním prostředkem jsou však autobusy, jejichž síť je extrémně hustá a pokrývá ostrov Hongkong, Kau-lung i Nová teritoria. Jezdí zde výhradně dvoupodlažní doubledeckery. Důvod je pragmatický: omezený prostor, vysoká poptávka, nutnost maximální kapacity při minimální stopě. Tyto vozy fungují ve špičce v minutových intervalech a obsluhují jak běžné linky, tak expresní trasy na letiště, k přístavům nebo na hranice do Šen-čenu. Síť provozuje několik velkých dopravců, zejména KMB (Kowloon Motor Bus) v Kowloonu a Nových teritoriích a Citybus na ostrově. 

Vše je integrováno do jednotného systému plateb na kartu Octopus, platit ale můžete i klasickými bankovními kartami. MHD stojí po městě kolem 7 HKD (cca 19 korun), pokud jedete někam dál, cena se vyšplhá na 50 HKD. 

Co jsem měl možnost vidět, patrové autobusy byly výhradně naftové. Dá se ale předpokládat, že se zde brzy objeví i elektrické, i když hodně kopcovitý profil některých linek pro ně nebude optimální. 

Lodní doprava 

Důležitým dopravním prostředkem jsou také lodě. Známé jsou především trajekty Star Ferry, které vás za 15 min přepraví z ostrovní části na poloostrov Kau-lung. A to za pouhých 5 HKD (cca 13 Kč). Kromě nich ale existují i lodní linky spojující hongkongské ostrovy a vzdálenější ostrovy či předměstí, třeba menší komunity mimo hlavní centrum. 

Metro 

Metro MTR je druhým pilířem dopravy a nejspolehlivějším způsobem, jak se po městě pohybovat. Síť pokrývá hlavní části a spojuje také letiště, přístavní terminály i hraniční body směrem do Šen-čenu. Vysoká frekvence spojů, klimatizované vozy a přesnost téměř bez výjimky dělají z MTR jeden z nejefektivnějších systémů veřejné dopravy na světě. Většina linkových přestupů je navržena tak, aby probíhala v jedné úrovni, a proto je orientace v systému jednoduchá i pro návštěvníky. Tedy jak pro koho…

Cesta na letiště s nervy 

Pro cestu z hotelu na letiště jsem místo nejrychlejšího Airport Expressu (z centra vás dopraví za 30 min a 120 HKD, tj. 330 Kč) zvolil kombinaci metra a doubledeckeru. Google mi přesně poradil zastávku metra v blízkosti hotelu, dokonce i trasu a vchod. Jeho rady jsem ale pochopil špatně, několikrát prošel turnikety tam a zpět a nakonec stejně jel opačným směrem, než jsem potřeboval. Dál od letiště. Rychle jsem si ale našel náhradní spoj. Jenže autobus č. 12 mi ujel před nosem a další jel až za 50 min. A to už bych byl v časovém presu. 

Opět proto „žhavím“ Google, rychle skáču do běžné linky MHD č. 18, která mě má dovézt na jinou zastávku linky A11 jedoucí přímo na letiště. Řidič jel s patrem, jako by ho ukradl, až mu v zatáčkách pípaly alarmy. Ale strach jsem neměl. Moc se mi líbil informační systém, který ukazoval přesné časy dojezdů na jednotlivé zastávky. Díky tomu jsem bez stresu stihl navazující A11. Mimochodem, nastoupil jsem na zastávce, kterou mi Google doporučoval 15 minut chůze od hotelu. Jízda za 42 dolarů byla pohodlná, samozřejmě nahoře a hezky v kožených sedadlech. Za 40 minut jsem byl na letišti.