Automatizace už není budoucnost, je to současnost

Automatizace už není budoucnost, je to současnost. O tom, jak se mění požadavky zákazníků, proč budou mít v budoucnu větší význam software a integrace než samotné vozíky, jaké výzvy přinášejí nové evropské regulace a proč se někteří zákazníci vracejí od levných asijských značek zpět k tradičním dodavatelům, jsme hovořili s Pavlem Osičkou, ředitelem divize Intralogistics Solutions společnosti Linde Material Handling⁠. 

Před dvěma roky jsme spolu mluvili o automatizaci jako o perspektivním doplňku klasické manipulační techniky. Jak se situace změnila?

Změnila se velmi výrazně. Dnes už automatizaci nevnímáme jako doplněk, ale jako jeden z hlavních pilířů budoucího rozvoje. Současně vidíme, jak se mění samotný trh manipulační techniky. Velmi agresivně na něj vstupují asijští výrobci, a to nejen ve střední Evropě, ale také v Německu nebo dalších západoevropských zemích. To logicky vytváří tlak na tradiční výrobce. Právě proto musejí firmy jako Linde hledat nové oblasti růstu a vyšší přidané hodnoty. Jsem přesvědčený, že automatizace a robotizace budou v následujících letech růst výrazně rychleji než klasická manipulační technika. Když se podívám na naše plány do roku 2030, očekávám, že tržby z automatizačních a robotizačních projektů budou minimálně dvojnásobné oproti současnosti. A osobně si myslím, že jejich podíl na celkovém byznysu bude ještě větší. 

Znamená to, že zákazníci přecházejí ke konkurenci především kvůli ceně?

V některých případech ano. Zákazník dostane nabídku, která je výrazně levnější, a chce si ji vyzkoušet. To je pochopitelné. Na druhou stranu dnes už pozorujeme i opačný trend. Řada zákazníků, kteří před několika lety přešli k levnějším asijským značkám, se k nám začíná vracet. Zajímavé přitom je, že důvodem většinou není samotný stroj. Vracejí se kvůli servisu, dostupnosti náhradních dílů a celkové podpoře. Jakmile provoz závisí na každodenním fungování techniky, zákazník velmi rychle zjistí, že pořizovací cena je jen jedna část rovnice. Stejně důležitá je rychlost servisu, dostupnost techniků a schopnost dodat náhradní díl v okamžiku, kdy je potřeba. A právě tady se ukazuje síla tradičních výrobců.

U některých zákazníků jsme dnes už ve fázi, kdy nám otevřeně říkají: ano, vyzkoušeli jsme levnější alternativu, ale chceme se vrátit zpět k Linde. Není to o tom, že by ten stroj nefungoval. Je to o celém ekosystému kolem něj. Servisní síť, sklad náhradních dílů, technická podpora a dlouhodobé partnerství jsou věci, které se v okamžiku nákupu často podceňují, ale v každodenním provozu mají zásadní význam. 

Na jedné z vašich prezentací jste zmínil, že Evropa si rozvoj automatizace sama komplikuje. Co jste tím myslel?

Mám na mysli především stále přísnější bezpečnostní požadavky. Bezpečnost je samozřejmě zásadní a nikdo ji nezpochybňuje. Když ale porovnám Evropu například se Spojenými státy, vidím, že zde často řešíme každý detail několikanásobným zabezpečením. Od ledna 2027 začnou platit nová pravidla pro automatizované systémy. Prakticky každý komplexní automatizovaný celek bude muset projít certifikací nezávislé autorizované organizace. To přinese další náklady, administrativu i delší přípravu projektů.

Některá řešení, která dnes ve Spojených státech fungují a dávají ekonomický i provozní smysl, nebude možné v Evropě použít. Týká se to především aplikací, kde dochází k intenzivnější spolupráci člověka a robota. Chápu snahu chránit zaměstnance, ale někdy mám pocit, že se dostáváme do situace, kdy regulace začínají brzdit inovace. To může být do budoucna problém pro konkurenceschopnost evropského průmyslu jako celku. 

Dotknou se nová pravidla i projektu automatizovaného skladu KION ve Stříbře?

Ano, ale jsme na to připraveni. Náš integrační partner už s novými požadavky pracuje a celý systém bude certifikován podle pravidel, která v roce 2027 vstoupí v platnost. V tomto směru jsme byli připraveni s dostatečným předstihem.

Co mě ale překvapuje, je skutečnost, že většina zákazníků o těchto změnách prakticky neví. Problematika je poměrně složitá a není jednoduché ji vysvětlit lidem, kteří se automatizací běžně nezabývají. Přitom půjde o významnou změnu, která ovlivní prakticky všechny větší projekty v oblasti automatizace. Zvlášť důležitá bude v aplikacích, kde dochází ke kontaktu nebo součinnosti mezi robotickými systémy a lidskou obsluhou. 

Jak dnes vypadá zájem o automatizaci?

Musím přiznat, že v některých obdobích máme více poptávek, než jsme schopni personálně zpracovat. A to je vlastně velmi dobrá zpráva. Ukazuje to, že firmy už automatizaci nevnímají jako něco futuristického nebo experimentálního. Naopak ji začínají považovat za standardní součást svého rozvoje.

Největší zájem dnes evidujeme v oblasti stacionární automatizace. To jsou shuttle systémy, automatizované sklady, dopravníkové technologie a další komplexní řešení. Vedle toho samozřejmě roste i zájem o mobilní automatizaci, tedy vozidla AMR a AGV. Ale pokud se podíváme na objem investic, tak největší projekty dnes vznikají právě v oblasti automatizovaných skladů.

Já osobně rozděluji naši oblast do tří hlavních segmentů. Prvním jsou regálové systémy a systémové vozíky. Druhým mobilní automatizace v podobě technologií AGV a AMR. A třetím stacionární automatizace. Právě ta dnes představuje největší část našich rozpracovaných projektů. Není výjimkou, že mluvíme o investicích v řádu milionů eur. 

Co dnes firmy k automatizaci nejčastěji motivuje?

Lidé často předpokládají, že hlavním důvodem je nedostatek pracovní síly. To samozřejmě hraje významnou roli, ale zdaleka není jediným motivem. Velmi často zákazníci řeší nedostatek prostoru. Výroba roste, objemy rostou, ale areál není nafukovací. Potřebují zvýšit skladovou kapacitu, aniž by stavěli nové haly.

Právě automatizované sklady umožňují využít prostor výrazně efektivněji. Typickým příkladem je projekt KION ve Stříbře. Mezi dvěma halami existoval omezený prostor, který bylo možné využít pouze velmi omezeně. Automatizovaný sklad ale umožnil vytvořit kapacitu, která bude schopná pokrýt potřeby závodu i v dalších letech.

Dalším důvodem je snaha eliminovat opakující se činnosti. Pokud někdo provozuje manipulační techniku ve třísměnném režimu a vozík neustále vykonává stejnou trasu a stejné úkony, je to velmi silný argument pro automatizaci. Takové procesy bývají ideálními kandidáty pro nasazení systémů AGV nebo AMR. 

Řada firem se obává návratnosti investice. Jak se na to díváte vy?

To je velmi zajímavé téma. Návratnost investice je důležitá, ale neměla by být jediným kritériem. Mnoho firem se dívá pouze na současný stav. Jenže správně by se měly dívat i na to, kde budou za pět nebo deset let.

Pokud dnes firma roste o deset nebo patnáct procent ročně, musí přemýšlet o tom, jak bude vypadat její logistika za několik let. Automatizace není investice na dva roky. Je to strategické rozhodnutí, které má podpořit dlouhodobý rozvoj firmy.

Samozřejmě zejména korporace mají často velmi přísně nastavená pravidla. Některé požadují návratnost do tří let, jiné do pěti. Ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že ne všechny přínosy automatizace lze jednoduše vyjádřit v tabulce ROI. Některé výhody se projeví až v delším časovém horizontu. 

Jak se změnila příprava projektů?

Výrazně. Dnes už víme mnohem lépe, jaké informace potřebujeme a na co se zákazníků ptát. Díky zkušenostem z realizovaných projektů jsme schopni mnohem rychleji připravit první návrhy i orientační rozpočty.

Současně se snažíme celý proces digitalizovat. Pracujeme na systému, který zákazníkům umožní zadat základní parametry projektu on-line. Na základě těchto údajů dokážeme velmi rychle připravit první návrh řešení i orientační rozpočet. Zákazník tak získá mnohem rychleji představu o tom, zda pro něj automatizace dává smysl.

Velký posun vidím i na straně zákazníků. Jsou mnohem lépe informovaní než před několika lety. Navštěvují referenční instalace, zajímají se o zkušenosti ostatních firem a mají lepší představu o tom, co od automatizace očekávat. 

Často zdůrazňujete význam softwaru. Je skutečně důležitější než samotný hardware?

Jednoznačně. Hardware je důležitý, ale skutečná hodnota vzniká ve chvíli, kdy dokážete propojit jednotlivé technologie mezi sebou a současně je napojit na systémy zákazníka. Dnes už nejsou našimi hlavními konkurenty tradiční výrobci manipulační techniky. Často soutěžíme s firmami, které vyrostly kolem softwaru a teprve následně si k němu doplnily hardware.

Pokud neumíte software, neumíte automatizaci. To je dnes podle mě naprosto zásadní. Schopnost propojit systém ERP, skladový software, roboty, dopravníky a další technologie do jednoho funkčního celku je mnohem důležitější než samotný stroj. 

Jste odkázáni pouze na technologie skupiny KION?

V žádném případě. Naopak. Jednou z našich největších výhod je schopnost vybírat technologie z celého trhu a integrovat je do jednoho funkčního řešení. Kdybychom byli omezeni pouze na vlastní portfolio, nikdy bychom nebyli tam, kde jsme dnes.

Neustále sledujeme nové technologie, navštěvujeme veletrhy, testujeme nové dodavatele a hledáme řešení, která zákazníkům přinesou skutečnou přidanou hodnotu. Naší rolí není prodávat konkrétní produkt. Naší rolí je navrhnout nejlepší možné řešení pro daný provoz. 

Jak se díváte na spolupráci s čínskými dodavateli?

Velmi pragmaticky. Čína dnes patří mezi hlavní centra vývoje automatizace a robotiky. Ignorovat tento vývoj by byla chyba. Na druhou stranu máme velmi přísná pravidla. Každého potenciálního partnera důkladně prověřujeme. Testujeme hardware, software, reakční časy, kvalitu podpory i schopnost realizovat nestandardní požadavky evropských zákazníků.

Velkou výhodou mnoha čínských firem je rychlost vývoje. Pokud potřebujeme softwarovou úpravu, často ji dokážou připravit během několika dnů. To je něco, co bývá u evropských výrobců podstatně složitější. Současně ale dbáme na bezpečnost, ochranu dat a dlouhodobou udržitelnost spolupráce. Bez splnění těchto podmínek bychom do žádného projektu nešli. 

Jak bude podle vás vypadat intralogistika za pět let?

Myslím si, že automatizace bude naprostým standardem. Firmy už nebudou hledat jednotlivé technologie, ale partnery, kteří dokážou propojit software, roboty, automatizované sklady, servis a dlouhodobou podporu do jednoho funkčního celku.

Právě v tom vidím budoucnost našeho oboru. Ne v prodeji jednotlivých vozíků nebo robotů, ale ve schopnosti navrhnout a dlouhodobě rozvíjet celé logistické ekosystémy. A přesně tímto směrem se chceme ubírat i my.