MAN TGX – Těžká a špinavá práce

MAN TGX – Těžká a špinavá práce. Asi nebudeme daleko od pravdy, když řekněme, že jen málokterý MAN TGX z limitované sady Bavarian Edition bude mít tak náročný život. Modrý lev ve službách společnosti Josefa Lhotky totiž bude tahat silocisternu s popílkem, v provozu bude 350 dnů v roce a jeho revírem budou výhradně tuzemské silnice. 

Po úspěšné limitované edici tahače TGX vytvořené ke 30 letům působení značky MAN Truck & Bus v České republice, resp. k 25 letům na Slovensku, přichází na trh další limitka. Ta je však tentokrát výsledkem zadání centrály značky MAN sídlící v bavorské metropoli Mnichově, odtud označení Bavarian Edition. Pro Českou republiku je alokováno 26 vozidel, na Slovensko jich dorazí 10. Jedno z prvních se objevilo v Kralupech nad Vltavou, kde sídlí firma Josefa Lhotky. 

Modrá je dobrá 

Bavorskou edici tahačů TGX 18.480 4×2 prozrazuje atraktivní modrý lak Steel Blue, doplněný mnoha stylovými prvky, umocňujícími výrazný dojem. Je to třeba silueta lva na kabině, kombinovaná s dynamickými grafickými prvky, a také originální logo, navržené výhradně pro tuto edici, jež spojuje značku MAN s domácí bavorskou symbolikou. Na obou dveřích je i štítek s názvem edice, nápis Bavarian Edition je také na střeše nad čelním sklem a prostředkem jdou ze střechy k masce modrobílé „rychlé pruhy“. Na levém boku nade dveřmi jsou dvě chromované houkačky a velkou parádu dělají i pořádná hliníková kola „hlíny“.

Špičková výbava

Od limitované edice se očekává nadstandardní výbava, a v tomto ohledu Bavarian Edition rozhodně nezklame. Základem je provedení TGX 18.480 4×2 se šestiválcem D26 480 k a 2450 Nm a s největší kabinou GX s dostatkem vnitřního prostoru i odkládacích míst. Řidič se může těšit na vzduchem odpružené komfortní sedadlo s vyhříváním a otočné sedadlo spolujezdce se sklopným opěradlem. Standardem je kožený volant, digitální přístrojová deska s 12,3palcovým displejem, druhý, 7palcový displej infotainment systému s inovativním ovládáním MAN SmartSelect a navigací MAN Navigation Advanced, integrovaná nezávislá klimatizace a pod lůžkem výsuvný šuplík se schránkou a pořádnou lednicí. V ceně je elektricky ovládaná sluneční clona, škoda jen, že se za jízdy klepe. 

Mnoho položek obsahuje i seznam komfortních a bezpečnostních asistentů: adaptivní tempomat ACC s funkcí Stop & Go, prediktivní tempomat MAN EfficientCruise GPS, asistent pro jízdu v jízdním pruhu LRA, asistent pro změnu jízdního pruhu LCS a varování při vybočení z jízdního pruhu. 

ADR speciál

Každý si asi řekne, že takový krasavec si zaslouží nový plachtový nebo skříňový návěs a hurá na dálnice do Evropy. To ale není případ tohoto vozu. Sotva totiž přijel po vlastní ose z Německa, ihned zamířil do Kolína, kde mu na bok připevnili šroubový kompresor. Zajímavostí tohoto vozu je dvojité PTO – jedno ovládá hydrauliku zvedání silocisterny, druhé pohání kompresor. Z Kolína pak jel na technickou kvůli schválení na ADR. Úkolem tohoto vozidla totiž bude odvážet ze spaloven a tepláren popílek, který je považovaný za nebezpečné zboží. „A to každý den, soboty, neděle, svátky, nesvátky. Jedinou výjimkou je 14denní technologická odstávka spalovny,“ vysvětluje mi Jakub Pařízek, řidič, který tuhle práci jezdí už pět let. Ne sice konkrétně s tímhle autem, protože mé svého nového MANa, s nímž už od května najezdil 60 000 km. Vozidlo má také speciální ADR kabeláž nebo tachograf.

Jenom tuzemské silnice

Tuhle porci kilometrů však Jakub najezdil jenom po tuzemských silnicích, a to ještě z velké části po „šoustkách“. Ze tří tras jen jedna vede skoro celá po dálnici. Pro první ostrou zkoušku bavorské limitky jsme zvolili nejdelší trasu na jih, měřící asi 300 km. 

Přestože máme 60kubíkovou silocisternu skoro plnou, podle papírů vezeme jen cca 14 tun. „Zrovna tenhle popílek je poměrně lehký, už jsem ale také při stejném objemu vezl i 21 tun,“ odpovídá na dotaz, zda to není nějak málo, Jakub. Když se s ním v pátek ráno scházím, mám velkou radost z toho, že je auto krásně čisté. Musím totiž ještě udělat nějaké fotky. „Auto myju každý den, ten popílek je pěkný prevít. Když zmokne a zaschne, ztvrdne, zažere se a nedá se pořádně umýt. I tak na něj ale používám speciální chemii, tady totiž proud vody či kartáč moc nepomůžou. Navíc je tak jemný, že dokáže zalézt do sebemenší škvíry, takže pořádné kompletní mytí trvá i několik hodin,“ stěžuje si celkem oprávněně Jakub. 

Jenže má radost z čistého auta vzala poměrně záhy za své. Úsek silnice č. 4 podél budované dálnice D4 (vůbec první dopravní projekt u nás stavěný ze soukromých peněz formou PPP, a je to vidět hlavně na rychlosti výstavby) je totiž i přes velkou snahu ho čistit zablácený. „A to není nic proti včerejšku, kdy pršelo. To bylo bláto skoro až k Písku,“ vzpomíná Jakub. Hned jak to jde, se proto snažím udělat nějakou fotografii s pozadím temelínských chladicích věží. A dělám dobře, protože na samotné deponii je bláta mnohem víc. „Jo, je to špinavá práce, ale nevybereš si. V létě se tady zase i přes zvlhčování hodně práší,“ říká Jakub, když se v kabině převléká do pracovního oblečení. Všude kolem nás je na zemi mazlavé černé blátíčko. Při pohledu na něj v duchu soucítím se zatím nádherným modrým lakem, který v tom ponurém šedém marastu působí nepatřičně. 

Hodina foukání

Jakub mezitím připojí hadice k zásobníkům, zapne PTO, vytáhne podpěry, zvedne silocisternu, spustí kompresor, otevře uzávěry a už to jede. „A teď máme asi tak hodinu času. Někdy to zvládnu za 40 minut, jindy tu tvrdnu klidně i hodinu a půl, to podle toho, jak je venku nebo co vezu za popílek,“ vysvětluje rozdíl v čase Jakub. Asi po hodině foukání popílku do zásobníku Jakub sklopí cisternu, uklidí své „nádobíčko“ a přes váhu vyrážíme zpátky.

„Jezdil jsem taky s Ivecem a Mercedesem a MAN mám z nich nejraději. Mně se s ním jezdí opravdu příjemně. Měl jsem i předchozí generaci a u té nové klesla na stejné trase spotřeba skoro o pět litrů. I tohle je o něco úspornější než moje auto, jedeme za 24 l/100 km. Také se mi zdá, že má citlivější a lehčí řízení,“ srovnává Jakub limitku se svým MANem. „Na svém autě mám klasické budíky, které mi připadají přehlednější. Tady je ale zase třeba teploměr chladicí kapaliny a oleje, což je super,“ uznává Jakub.

Výlet do Mnichova v ceně 

K tahačům limitované řady Bavarian Edition patří také atraktivní servisní smlouva ComfortSuper v délce 36 až 60 měsíců za akční cenu a balíček služeb MAN Digital, telematický systém MAN Rio, servisní péče MAN ServiceCare nebo vzdálený koučing řidičů profesionály MAN Connected CoDriver.

Zákazníci, kteří si objednají tahač z nové limitované série, získají dvoudenní autobusový zájezd do Mnichova. Součástí programu bude exkluzivní návštěva výrobního závodu MAN a účast na Oktoberfestu i s občerstvením. 

MANy máme i díky Pavlu Váňovi

Jak nám prozradil současný majitel Josef Lhotka, firmu založil spolu se svým otcem v roce 1992, kdy začali s jedním autem. Zaměřovali se na zemní práce a jeřáby a dopravu sypkých hmot. Jejich první velkou zakázkou byla spolupráce na výstavbě ropovodu Ingolstadt. První vozidlo MAN si pořídili v roce 2002, kdy měnili staré Tatry. Od klasických staveb se postupně soustředili na likvidaci starých ekologických zátěží. K tomu pořídili silocisterny na převoz sypkých hmot, konkrétně vyvážejí popílek z jedné ze spaloven. Vedle Kralup mají jedno středisko i v Českých Budějovicích, kde se provádí ekologická neutralizace. 

„Celkem máme 10 vozů MAN, dva silniční včetně Bavarian Edition jezdí se silocisternami, zbylých osm jsou stavební speciály s připojitelným pohonem HydroDrive pro tahání sklopek. Ke značce MAN jsem vždycky tíhnul. To, že jich ale máme tolik, a navíc ještě tak vymazlených a nadstandardně vybavených, je i velká zásluha prodejce Pavla Váni z Čestlic. S Pavlem jsme si totiž maximálně lidsky sedli. Hodně na něm oceňuji, že pro něj vztah se zákazníkem nekončí prodejem auta. Vždy se nám totiž snaží vyjít maximálně vstříc a problémy se snaží vyřešit co nejdřív,“ chce touto cestou poděkovat Josef Lhotka.